Rubriky

· Články
Poslední ­ Články
Král, podle kterého pojmenovali New York PDF Tisk Email
Napsal uživatel Martin Tyburec   
Neděle, 04 Listopad 2012 18:26

 

Roku 1633 se anglickému králi Karlu I. Stuartovi a jeho ženě narodil syn. Po dědovi dostal jméno Jakub II. Hoch nebyl prvorozený, a tak ho měla čekat „jen“ vojenská kariéra. Jeho největším úspěchem byla cesta za oceán, při níž zabral tehdy ještě nizozemskou osadu Nový Amsterodam. Protože byl Jakub v mládí mimo jiné i vévodou z Yorku, přejmenovali město na Nový York.

Cesta do nového světa byla však v životě Jakuba II. Stuarta pouhou epizodou. Jinak tento anglický král strávil většinu svých dní trochu překvapivě ve Francii. Vinu na jeho vyhnanství nesl Jakubův otec Karel I. a starší bratr Karel II. První svojí neomaleností způsobil anglickou občanskou válku, při které ho popravili, a druhý se nechal i s celou královskou rodinou vyhnat za La Manche.

 

Aktualizováno Sobota, 01 Červen 2013 13:44
 
První použití tanků v ostrém boji PDF Tisk Email
Napsal uživatel Martin Tyburec   
Sobota, 03 Listopad 2012 23:58

 

Když se řekne slovo armáda nebo válka, představí si mnoho lidí tank. Obrněné pásové vozidlo nesoucí věž s kanónem schopné překonávat relativně rychle i ten nejhorší terén. Tank se ve dvacátém století stal symbolem pro pozemní boje. Tato mocná zbraň poprvé na ostro střílela před 95 lety v bitvě na řece Sommě.

 

Proč právě tank?

 

První světová válka přinesla zcela nový způsob boje a nový náhled na vojenskou taktiku. Palebná síla i dostřel zbraní se na začátku 20. století výrazně zvyšovali, jejich pohyblivost však více méně stagnovala. Tato nerovnováha velmi zvýhodňovala obránce, kteří se při použití stejně silných zbraní jako útočníci nepotřebovali hnout z místa. Spolu se zavedením nových protipěchotních prostředků jako miny nebo ostnatý drát to mělo za následek situace, v nichž útočící pěchota při sebevětší snaze nemohla dobít dobře umístěný těžký kulomet.

 

 

Aktualizováno Neděle, 04 Listopad 2012 00:03
 
Pohnutý život Jana Masaryka PDF Tisk Email
Napsal uživatel Martin Tyburec   
Sobota, 03 Listopad 2012 23:53

 

Jan Garrigue Masaryk byl veselým a všeobecně oblíbeným mužem, pro kterého Československo bylo nejen vlastí ale i duchovním dítětem jeho otce. Pro svou zemi žil a celý život ve službách diplomacie tvrdě pracoval. O to více trpěl pokaždé, když svůj boj za svobodné a suverénní Československo prohrával. Jan Masaryk se narodil právě před 125 lety.

 

Jako malý chtěl být Jan koncertním pianistou, který udivuje diváky svojí perfektní hrou na klavír. Místo toho jej osud poslal na diplomatickou dráhu, v níž na sebe tento výjimečný muž strhával pozornost snad ještě úspěšněji. Jeho politickou a diplomatickou dráhu můžeme rozdělit do tří hlavních etap. Byl diplomatem v Británii, exilovým ministrem v Londýně a ministrem Národní rady v poválečném Československu. Jen jedna z těchto etap neskončila pro Jana Masaryka tragédií.

 

 

Aktualizováno Neděle, 04 Listopad 2012 00:04
 
Jak „podřadný černoch“ doběhl nacisty PDF Tisk Email
Napsal uživatel Martin Tyburec   
Sobota, 03 Listopad 2012 23:46

 

Píše se rok 1936 a nad hrdým Berlínem vlaje olympijská vlajka. Má to být oslava německé vyspělosti a síly. Má to být důkaz, že zničená a zdeptaná Výmarská republika je již dávno minulostí. Nové Německo pod vedením vůdce Adolfa Hitlera se chystá světu ukázat svoje lepší stránky, svoji mírumilovnost, pohostinnost a civilizovanost.

 

Co na tom, že zde už rok platí Norimberské zákony, odsuzující neárijské obyvatelstvo k podřadnosti a šikaně. Olympijské hry se zdají být nejlepší příležitostí, jak ukázat světu, že bílá barva pleti a modré oči jsou skutečně zárukou kvalitnějšího člověka. Naštěstí se přesně před 75 lety jeden nenápadný černoch z Alabamy rozhodl udělat této rasistické pýše čáru přes rozpočet.

 

Aktualizováno Neděle, 04 Listopad 2012 00:04
 
Geniálního Carusa oplakáváme už 90 let PDF Tisk Email
Napsal uživatel Martin Tyburec   
Sobota, 03 Listopad 2012 23:36

 

Pěvec, jakého svět spatří jednou za sto let, úžasný tenor, při jehož vystoupeních muži jásali a ženy omdlévaly. To byl Enrico Caruso, dodnes snad nejslavnější operní pěvec, jakého Země nosila.

 

Na první pohled impozantní postava, která je u operních pěvců tak běžná , propůjčovala Carusovi nebývale sytý a silný hlas. Když jen trochu chtěl, dokázal prý roztříštit svým hlasem i skleničku. Stačilo najít tu správnou frekvenci a pořádně se nadechnout.  Neapolský rodák ale oplýval i velmi vytříbenou technikou a famózním rozsahem. Jeho nejvyšším tónem bylo vysoké dvoučárkované c, což je vůbec nejvyšší tón, jaký tenoristé zpívají a dokáží jej s velkým úsilím vyzpívat jen ti nejnadanější.

 

Aktualizováno Neděle, 04 Listopad 2012 00:05
 
«ZačátekPředchozí123456DalšíKonec»

Strana 4 z 6

Poslední komentáře

  • Vlastníci českých médií

    Helena 13.11.2015 13:12
    já za tyhle informace taky děkuju...veřejn oprávní TV taky někdo ...

    Číst dále...

     
  • Na stará kolena

    Helena 13.11.2015 12:49
    to je teda síla!!! uplně se tak vidim :-(

    Číst dále...

     
  • Dokola

    Helena 13.11.2015 12:46
    moooc hezká básnička, hlavně ten začátek!

    Číst dále...