Rubriky

· Články
Geniálního Carusa oplakáváme už 90 let PDF Tisk Email
Napsal uživatel Martin Tyburec   
Sobota, 03 Listopad 2012 23:36

Pěvec, jakého svět spatří jednou za sto let, úžasný tenor, při jehož vystoupeních muži jásali a ženy omdlévaly. To byl Enrico Caruso, dodnes snad nejslavnější operní pěvec, jakého Země nosila.


Na první pohled impozantní postava, která je u operních pěvců tak běžná , propůjčovala Carusovi nebývale sytý a silný hlas. Když jen trochu chtěl, dokázal prý roztříštit svým hlasem i skleničku. Stačilo najít tu správnou frekvenci a pořádně se nadechnout.  Neapolský rodák ale oplýval i velmi vytříbenou technikou a famózním rozsahem. Jeho nejvyšším tónem bylo vysoké dvoučárkované c, což je vůbec nejvyšší tón, jaký tenoristé zpívají a dokáží jej s velkým úsilím vyzpívat jen ti nejnadanější.

 

 

K opačnému pólu jeho rozsahu se traduje historka, podle které při jednom představení Pucciniho Bohémy ztratil Carusův kolega hlas a přesto, že to byl bas, Caruso úspěšně dozpíval celou arii za něj. Nebohý pěvec prý jen klapal pusou, aby to vypadalo, že zpívá sám.

 

Když se Carusa ptali, co bylo zapotřebí, aby se stal nejslavnějším tenorem světa, odpověděl prý: „Velký hrudník a velká ústa. Z devadesáti procent paměť, z deseti procent inteligence a pak jen spousta tvrdé práce. Musíte však mít také něco v srdci.“

 

Pravdou ovšem je, že Carusovi k jeho slávě dopomohla ještě jedna věc. A tou byl gramofon. Caruso se na konci 19. století stal jedním z prvních průkopníků nahrávání hudby a za svůj život nahrál více než 260 nahrávek, které jeho hlas nechaly znět po celém světě. Takový počet nahrávek je úctyhodný i dnes a co teprve v době, kdy byl gramofon výsadou horních deseti tisíc.

 

Po světě však necestovaly jen Carusovy desky ale i Caruso sám. Z rodné Itálie se brzy dostal do londýnské Covent Garden nebo newyourské Metropolitní opery, kde účinkoval plných 17 let. V roce 1904 se v Londýně dokonce na jevišti potkal s českou divou Emou Destinovou. Spojení plného tenoru a lahodného sopránu bylo velmi úspěšné a o něco později se stalo trvalým londýnským lákadlem. Společně zpívali v Pucciniho Madame Butterfly nebo v Aidě. Za své umění tehdy sklidili i obdiv tehdejšího anglického krále Jiřího V.

 

Enrico Caruso se však nebál ani skandálů. V roce 1906 byl obviněn z frivolního činu, který spáchal v newyorské zoologické zahradě, nedaleko pavilonu opic. Za frivolní, tedy mravně pokleslý čin, považovala tehdejší newyorská smetánka štípanec do pozadí jedné z přítomných dam. Caruso se sice bránil, že to byla opice, ale odsouzení k desetidolarové pokutě a ostudě se nevyhnul.

 

Kam Caruso vstoupil, tam přišlo hotové zemětřesení. Většinou obrazně, ovšem jednoho dubnového rána roku 1906 i doslovně. Americké San Francisco postihlo toho dne silné zemětřesení, které srovnalo se zemí řadu domů. Sám pěvec nejprve myslel,  že se mu jen zdá, že se plaví na lodi přes oceán. Když se ale dokonale probudil a vykoukl z okna, naskytl se mu pohled plný skázy. „Viděl jsem kácející se budovy a velké kusy zdiva padající kolem. Z ulice dole jsem slyšel nářek a pláč dětí, žen i mužů,“ popisuje ve vlastnoručně sepsaném svědectví. Jedním dechem ovšem popírá zprávy z amerických novin, podle kterých měl být strachy napůl šílený, vytáhnout na ulici před hotel svou tašku, sednout si na ni a usedavě plakat.

 

Velký umělec a světoběžník zemřel tam, kde se narodil a zřejmě i kvůli tomu co celý život dělal nejlépe a nejraději. Smrt ho zastihla 2. Srpna 1921 v Neapoli. Osudným se mu stal zánět pobřišnice, tedy orgánu, který celý život používal ke zpěvu. Bylo mu pouhých 48 let.

 


Článek byl pod mým jménem publikován na serveru Novinky.cz

Martin Tyburec

 

 

Aktualizováno Neděle, 04 Listopad 2012 00:05 Přečteno: 2062 krát
 

Váš komentář


Security code
Jiný obrázek

Poslední komentáře

  • Vlastníci českých médií

    Helena 13.11.2015 13:12
    já za tyhle informace taky děkuju...veřejn oprávní TV taky někdo ...

    Číst dále...

     
  • Na stará kolena

    Helena 13.11.2015 12:49
    to je teda síla!!! uplně se tak vidim :-(

    Číst dále...

     
  • Dokola

    Helena 13.11.2015 12:46
    moooc hezká básnička, hlavně ten začátek!

    Číst dále...