Rubriky

· Články
Anglická občanská válka PDF Tisk Email
Přečteno: 3975 krát
Napsal uživatel Administrator   
Neděle, 17 Únor 2013 17:20
Anglická občanská válkaŘíká se, že nejhorší válka bývá ta občanská. S nezměněnou krutostí se v ní navzájem zabíjejí příslušníci jediného národa a následný rozvrat ve společnosti způsobuje mnoho let trvající problémy. Právě taková válka postihla Anglii v polovině 17. století. Proti sobě tehdy stáli přívrženci krále a zastánci parlamentu.

 

Tvrdohlavý král

 

Roku 1625 nastoupil na anglický trůn nový král Karel I. Stuart. Po svém otci Jakubu I. zdědil přesvědčení, že jeho královská moc je odvozena od samotného Boha a že tím pádem je jeho  postavení naprosto nezpochybnitelné. Na rozdíl od svého otce byl však bohužel zároveň velmi tvrdohlavý, nedůvěřivý, konfliktní a nikdy si nenechal od nikoho poradit.

 

Právě tyto vlastnosti nejspíš způsobily to, že prakticky po celou dobu své vlády vedl různé války ať už v zahraničí a nebo na svém vlastním ostrově. Nejznámější a nejkrvavější z těchto válek byla Anglická občanská válka, která zuřila v letech 1642 až 1651. Tento konflikt mezi royalisty a parlamentaristy stál život až 10% všech obyvatel království a byl začátkem procesu, který vyvrcholil v roce 1707 spojením Anglie, Walesu a Skotska v jednu unii – dodnes nazývanou Velká Británie.

 

Nespokojenost s absolutistickým pojetím vlády však v Anglii rostla již o mnoho desítek let dříve. V zemi sice existoval už od 13. století parlament, jenž mohl částečně ovlivňovat královskou vládu nad zemí, ale jeho vliv postupem času spíše upadal. Pro krále Karla I. byl zbytečností a nutným zlem. Raději vládl sám.

 

Anglická občanská válkaParlament dobrý jen ke zvyšování daní

 

Přesto čas od času parlament potřeboval. Především, chtěl-li zvyšovat daně. A to Karel díky své zálibě ve válkách chtěl velmi často. V takovém případě vždy parlament svolal a když dosáhl čeho chtěl, zase ho rozpustil. Šlechtě samozřejmě stále nové a nové daně vadily. Navíc jim bylo trnem v oku Karlovo manželství s francouzskou katoličkou Jindřiškou Marií Bourbonskou. Obávali se, že je kvůli němu ohroženo postavení tradiční Anglikánské církve.

 

Král, který trpěl chronickým nedostatkem peněz, opakovaně svolával a rozpouštěl parlament a opakovaně se pokoušel prosadit různé nové daně nebo náboženská omezení. Úspěch slavil málo kdy a navíc každý nový parlament byl k němu znatelně kritičtější než předchozí. Ten poslední, takzvaný Dlouhý parlament se již králi otevřeně postavil a vymohl na něm dokonce určité ústupky. Především to, že ho již nemůže jen tak rozpustit.

 

Začátek války

 

Po těchto událostech Karel I. opustil Londýn a začalo se schylovat k válce. Zprvu byl poměrně úspěšný a na jeho stranu se stavělo mnoho měst a většina venkova. Brzy se však na straně parlamentaristů začal prosazovat schopný vojevůdce Oliver Cromwell, který se svými oddíly royalisty porážel.

 

Karlova zrada

 

Karel I. se po několika prohraných bitvách uchýlil do Oxfordu a pokusil se spojit se Skoty, kterým v roce 1647 slíbil náboženské ústupky a církevní reformu. V létě následujícího roku pak společně s nimi podnikl invazi do Anglie. Pro parlamentaristy, kteří až dosud více či méně krále přece jen uznávali, byl tento jeho krok odsouzeníhodnou zradou. Cromwellovi se podařilo royalisty porazit a navíc Karla zajmout. Král byl následně souzen za zradu a 30. ledna 1649 byl popraven.

 

Poslední odpor zlomen

 

Boje tím však neskončily. Oliver Cromwell se musel ještě vypořádat s Iry a Skoty, kteří byli stále na straně krále. Ještě v roce 1649 se Cromwell vylodil v Irsku a po velmi krvavých bojích jej v roce 1653 dobyl. Současně musel na severu bojovat se Skoty a se synem popraveného krále, Karlem II. Cromwell se tam vydal v roce 1650 a 3. září royalisty porazil v bitvě u Dunbaru. Když se následně zmocnil i Edinburghu, bylo Skotsko jeho.

 

Karel II. se poté ještě snažil získat převahu v samotné Anglii, ale ani tam se mu nevedlo. Jeho vojska byla drtivě poražena 3. září 1651 v bitvě u Worchesteru. Royalisté byli touto bitvou, která se odehrála před 360 lety, nadobro rozprášeni a sám Karel II musel emigrovat. Anglii čekala léta tvrdé Cromwellovy vlády a následná cesta ke konstituční monarchii, která zde existuje dodnes.

 

Článek byl pod mým jménem publikován na serveru Novinky.cz

Martin Tyburec

 

Váš komentář


Security code
Jiný obrázek

Poslední komentáře

  • Vlastníci českých médií

    Helena 13.11.2015 13:12
    já za tyhle informace taky děkuju...veřejn oprávní TV taky někdo ...

    Číst dále...

     
  • Na stará kolena

    Helena 13.11.2015 12:49
    to je teda síla!!! uplně se tak vidim :-(

    Číst dále...

     
  • Dokola

    Helena 13.11.2015 12:46
    moooc hezká básnička, hlavně ten začátek!

    Číst dále...