Rubriky

· Články
Poslední ­ povídky
Inventura PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Sobota, 09 Září 2017 11:46

Dveře zadního vchodu kovově cvakly a na zmrzlej asfalt vytekl pruh žlutýho světla. Pak promluvil hlubokej vyčerpanej hlas a vešli jsme do tepla. Ten hypermarket připomínal ztichlou katedrálu. Bylo zhasnuto, jenom v dlouhý řadě podél nás poblikávaly věčný světla pokladních skenerů. Listy větráků nad náma se nehejbaly. Byly strnulý jako opodál stojící starej černej šerif, co by nedoběhl ani zloděje čokolády.

Naši nesourodou skupinu vyčerpanejch dam s modrýma stínama a depresema a mazáků s červenýma nosama zkoumá přes obroučky chlap ve žlutý mikině. Jako by mu někdo na noc pod oči a bradu pověsil závaží. Na prsou připnutá visačka představuje vedoucího inventury: Rudolfa. Jeho světle modrý psí oči působí dojmem, že právě dobrečel.

 

Aktualizováno Sobota, 09 Září 2017 12:27
 
Rum a vývar PDF Tisk Email
Napsal uživatel Martin Tyburec   
Úterý, 25 Prosinec 2012 21:48

rum a vyvar„Rum a vývar!“ poručila si už ve dveřích zapadlého podskalského lokálu postarší dáma s modrými punčochami a zbytečně teplou prošívanou bundou.

Bylo teprve půl desáté dopoledne, a tak byla hospoda prázdná. Jen v kuchyni, do které bylo přes bar od dveří dobře vidět, poslouchal tělnatý hospodský rádio. V mžiku byl za barem a nepřívětivě si příchozí měřil.

„Polívku nemám. Nejde voda ani plyn.“

Žena se staromódní blonďatou trvalou ztěžka usedla na barovou židličkou a svým výrazem dávala jasně najevo, že nechápe, jak je to možné.

„Ráno sem přijeli opravovat vodu a prokopli plyn,“ zabručel hospodský pod knír.

„A v migrovlnce mi jí vohřát nemůžete? ...Včerejší třeba.“

„Nemám.“

„Vždyť jí támhle vidim,“ natáhla tučný prst směrem do kuchyně, kde skutečně na polici stála ušmudlaná bílá mikrovlnná trouba.

„Ta je tady jen na čas,“ opáčil s nehranou samozřejmostí výčepák a začal nalévat velkého panáka rumu.

„Na čas...“ zopakovala. „No ale zatím mi to v ní vohřát můžete, ne?“

Hospodský udělal čtyři kroky do kuchyně, poklepal třemi prsty na displej mikrovlnky a zopakoval:„Řikám, že je tu jen na čas. Jinak je uplně kaput.“

Žena pochopila.

Aktualizováno Úterý, 25 Prosinec 2012 22:11
 
Co s načatým životem? PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Pondělí, 10 Leden 2011 00:04


Nedávno jsem udělal zkušenost, že je lepší při psaní měnit hlavním hrdinům jména, protože když to neuděláte, může se stát, že se na vás budou vaši přátelé zlobit. Tak tedy, abych se na sebe nezlobil…


Jmenuji se Daniel a dnes poprvé jsem zkusil jít na pivo sám. Sám s knížkou a prchlivou nadějí, že si mě někdo všimne a zapřede se mnou hovor. Jasně, že jsem měl v kapse zapalovač, ale proč nezkusit zajít na bar a nepožádat nejpřístupněji vypadající slečnu o oheň? Je to zoufalství a nebo odvaha změnit něco na té všudypřítomné samotě? Ne, nechápejte to tak, že myslím tu jednoduchou samotu, kdy prostě hledáte holku. Já poslední dobou cítím něco mnohem hlubšího. Samotu s velkým S. Tu neutuchající potřebu být ve společnosti lidí. Naštěstí se většinou někdo v sobotu večer ozve a řekne: „pojď s náma na pivo.“ Ale když pociťujete ten druh samoty jako já, stačí občas i jediná výjimka na to, abyste životně nutně museli jít mezi lidi. A klidně mezi cizí. A tuhle samotu jsem právě cítil. Já - člověk s miliony kamarádů.

„Můžu vás poprosit o zapalovač?“
Bezvýrazný obličej mi podal tu věc.

 

 

Aktualizováno Úterý, 06 Listopad 2012 09:34
 
Erasmus PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Středa, 07 Červenec 2010 00:32

erasmus

„Tak Ondro, povídej. Divil jsem se, že mi voláš tak najednou, že chceš na pivo. Dlouho ses neozval mně ani Kamilovi. Říkali jsme si, že se asi máš celkem dobře, když nemáš čas na kamarády. Naposledy jsi říkal, že jsi konečně potkal tu pravou...“

„Tak pánové, co to bude?“ podívala se servírka úkosem na dva nové hosty a netrpělivě cvakla propiskou.

„Dvě pivka a jídelák,“ objednal Michal, když se Ondra dlouho neměl k odpovědi.

„Už máme jedině rotterdamský řezy nebo utopence,“ řekla a aniž by se na ně podívala vytrhla z bločku lístek, udělala na něj dvě čárky a položila ho na stůl.

„Já jíst nebudu,“ promluvil konečně i Ondra, rozcuchaný kluk s malou pihou na špičce nosu.

Michal se zklamaně zavrtěl na židli a poprosil o řezy.

Servírka beze slova odešla.

„Tak co je, vole? Jsi jak tělo bez duše. Něco se posralo, co? Vsadím levý varle na to, že je v tom ženská.“

„Tak to máš recht,“ usmál se Ondra nepřesvědčivě.

Michal se dlouze nadechl a s kýváním hlavy dlouze vydechl:„Tak povídej. Ať si zase jednou poslechnu to nejobyčejnější z lidských dramat.“

Ondra vytáhl ze stojánku dva tácky a rozdal je.

Aktualizováno Neděle, 29 Červenec 2012 22:49
 
Pan Bo PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Sobota, 12 Září 2009 13:01


Můj pokus o hrabalovského pábitele. Do jisté míry jsem se pokusil napodobit i styl, takže přehršel souřadících spojek a opakující se refrény neberte prosím jako neobratnost. Příjemné čtení :)


Pan_boU nás v divadle pracoval pan Bo. Myl podlahy, staral se o rekvizity a pokuřoval před vchodem. Opřený o veřeje s jednou nohou zapřenou o futra. Ně›kdo by si mohl myslet, že nemá co dě›lat, a to byla pravda. Kouřil odporná stovková cigára, která jinak člově›k vidě›l jedině› u námezdních sil na stavbách. Sem tam ně›co přinesl a prodával to. Všem bylo jasné, jakého jsou ty vě›ci původu, ale nikomu to nevadilo. Každému tak ně›jak připadalo, že tyhle vě›ci jsou ukradené poctivě›. Byl to nemocně› hubený drobný člově›k s propadlými tvářemi. Hodinky na ně›m plandaly a každý den byl v jeho podání sobota. Jeho pohyby přesně› opisovaly jeho pokornou povahu. Snad to dě›lalo to řídké strniště› a igelitka, že mě›l každý pocit, že by ho nemě›l zvát na návště›vu . Pan Bo byl ale dobrák. čemu nerozumě›l, to nechával koňovi, protože ten má vě›tší hlavu a čemu rozumě›l, s tím se rád podě›lil. Pan Bo narozdíl od mnoha jiných vě›dě›l, kde je jeho místo a byl s ním smířený, protože to byl fatalista. Říkal mi: "Se ženou jsem se musel rozvést, protože byla lev. Jestli si vezmeš lva, taky se určitě› rozvedeš." Jeho vě›k se nedal odhadnout. Buč byl velmi mladý a vypadal staře a nebo naopak. Ať už jste ale hádali cokoli, vždy vám cosi nehrálo. Nikdo nevě›dě›l, kde se pan Bo vzal. Prostě› jednoho dne začal drhnout podlahy. Jasné bylo, že se znal s ředitelem divadla a ten ho mě›l pod křídly. To stačilo.

Aktualizováno Neděle, 03 Únor 2013 21:07
 
«ZačátekPředchozí123DalšíKonec»

Strana 1 z 3

Poslední komentáře

  • Vlastníci českých médií

    Helena 13.11.2015 13:12
    já za tyhle informace taky děkuju...veřejn oprávní TV taky někdo ...

    Číst dále...

     
  • Na stará kolena

    Helena 13.11.2015 12:49
    to je teda síla!!! uplně se tak vidim :-(

    Číst dále...

     
  • Dokola

    Helena 13.11.2015 12:46
    moooc hezká básnička, hlavně ten začátek!

    Číst dále...