Rubriky

· Články
Poslední ­ povídky
Tě›ch deset minut mého života PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Čtvrtek, 30 Duben 2009 09:38

cigrerycigaretyDílko vzniklo bě›hem ně›kolika minut v rámci literární rychlostní sout웾e.
Zadání: "Tě›ch deset minut mého života..."


Dal jsem si včera dvě› cigára. To víte, Strartky... Žádnej šmejd.
Dvě› cigarety. To máme dvakrát pě›t minut.
To je deset.
A to je podle tě›ch jejich výpočtů o deset minut kratší život.
Včera jsem mírnix dýrnix - jen tak - přišel o deset minut svýho života.
Ale mám nadě›ji. Třeba si toho pánbů v tý tmě› ani nevšiml. Třeba mi to projde.

Kdyby za mnou potom přišla ta anorektička s kosou a řekla, že se v účtárně› sekli a špatně› mi spočítali cigára, čímž pádem mám teď deset minut života navíc...
To by bylo!

Jen nevím, jak bych je naplnil.
Tak za prvé bych se tomu asi od srdce zasmál. Jakej tam nahoře (nebo kýho výra kde) maj bordel.
Pořdnej smích to máme podle tě›ch jejich výpočtů tak další čtyři minuty života k dobru.
Potom bych ale nejspíš začal horečně› uvažovat, co teda za tě›ch čtrnáct minut ještě› stihnout.

Ono by to určitě› bylo ně›jak nad ránem, páč to je oblíbenej čas, kdy si ta ženská chodí pro klienty, a mě› by asi bylo blbý volat v pě›t ráno ně›jakejm příbuznejm, že mi špatně› spočítali cigára a tak dál a tak dál...

V takový chvíli, kdy člově›ku zbejvá prašivejch čtrnáct minut života, dolehne na jednoho zvláštní úzkost.
Nejen, že každá minuta života zkracuje život o minutu, ale navíc ještě› stojí u okna kostra a moje nedávno praný záclony se jí zamotávaj do žeber.

Tak teč rychle! Není čas.
Mohl bych se zachovat čestně› a jít ještě› před smrtí vrátit knížky do knihovny, ale čert to vem.

Kurva. Já tady přemýšlím a pě›t minut už je v hajzlu.
Dal bych soulož.
Ovšem slečna u okna moje lascivní sexuální narážky, že mi z ní tuhne krev po tě›le, buč nechápe a nebo je odmítá akceptovat.

Další minuty ubíhají.
Jsem bezradný.
Jediný, co jsem si v životě› vyčítal, byla ta moje vě›čná nerozhodnost.

No a teď, když mám opravdu poslední šanci, stejně› stojím uprostřed kuchyně› a nevím, co mám v životě› dě›lat.

Pak mi to konečně› docvaklo.
Skoněím svůj život dobře! Udě›lám poslední dobrej skutek svýho života.

Usmě›ju se na zubatou a povídám: "Tak, aby vám hrály účty...
Já si ty dvě› cigarety ještě› dokouřím."

Aktualizováno Pátek, 15 Březen 2013 00:01
 
Bez šance PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Čtvrtek, 02 Říjen 2008 17:00

"Tak to je opravdu smůla. ...zrovna brzdy," zakroutil nepatrně› hlavou lehce prošedivě›lý velmi vrásčitý muž sedící spolu s mladším kolegou na nízké lavičce uprostřed svě›tlem zalité kruhové místnosti. 
Druhý muž, který právě› dovyprávě›l jakýsi příbě›h, dlouze vydechl. Jeho ušlechtilou tvář ošklivila hluboká jizva táhnoucí se skrz mladý obličej.
Tu se naproti jejich lavičce otevřely nenápadné bílé dveře a do místnosti vešel od pohledu nervózní mladík. Sotva překročil práh místnosti, dveře se za ním bez hlesu zavřely.
"á, nový případ!" uvítal mladíka s úsmě›vem starší z dvojice.

Aktualizováno Úterý, 06 Listopad 2012 09:46
 
Ucho v hrdle PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Čtvrtek, 18 Září 2008 21:58


"To jsou ramena. No podívej se na toho černocha. Takový ramena!"

Stará žena zdvihla oči od žehlení a unaveně› se přes temeno svého muže podívala na televizní obrazovku.
"Rukáv..." pomyslela si.
"Ten má ramena jak vagón. širokej, že může... A jé .. zase je tam .. No jo.. proti takovejm... To se musí rychle. Technicky. Levá, pravá, klička, střela a...

Aktualizováno Úterý, 06 Listopad 2012 09:50
 
Malé rodinné obrazy v cizím jazyce PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Čtvrtek, 12 Červen 2008 10:51

Stůl prostřený pro dva. Jedno špinavé nádobí vedle čerstvé růže ve štíhlé váze a tragicky přeplněný popelník. Všechny nedopalky neznámé značky dokouřené do posledního milimetru. Všechny vajgly zlomené a přeložené. Na stole stojí svíčka, ale knot je bílý a obalený voskem.

Aktualizováno Čtvrtek, 17 Srpen 2017 12:39
 
Miko PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Čtvrtek, 12 Červen 2008 10:50

Bylo ráno. Vítr hrál rezavé melodie na okap nízkého domku. Snad byla zima, člově›k to tak ně›jak poznal podle vůně› vzduchu a podle barvy svě›tla všude kolem. Po sně›hu však ani památky, dokonce se zdálo, že přes noc pršelo. Slunce pomalu stoupalo mezi kmeny ně›kolika nedalekých stromů a v malém přístřešku před domem spal za mříží pes. Oddechoval a od čumáku mu odkapávaly kulaté obláčky páry. Za okny onoho domku to žlutě› svítilo. Bylo doslova cítit to teplo, které si lidé uvnitř pracně› udržovali.

Aktualizováno Úterý, 06 Listopad 2012 09:57
 
«ZačátekPředchozí123DalšíKonec»

Strana 2 z 3

Poslední komentáře

  • Vlastníci českých médií

    Helena 13.11.2015 13:12
    já za tyhle informace taky děkuju...veřejn oprávní TV taky někdo ...

    Číst dále...

     
  • Na stará kolena

    Helena 13.11.2015 12:49
    to je teda síla!!! uplně se tak vidim :-(

    Číst dále...

     
  • Dokola

    Helena 13.11.2015 12:46
    moooc hezká básnička, hlavně ten začátek!

    Číst dále...