Rubriky

· Články
Poslední ­ povídky
Pan Bo PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Sobota, 12 Září 2009 13:01

Můj pokus o hrabalovského pábitele. Do jisté míry jsem se pokusil napodobit i styl, takže přehršel souřadících spojek a opakující se refrény neberte prosím jako neobratnost. Příjemné čtení :)


Pan_boU nás v divadle pracoval pan Bo. Myl podlahy, staral se o rekvizity a pokuřoval před vchodem. Opřený o veřeje s jednou nohou zapřenou o futra. Někdo by si mohl myslet, že nemá co dělat, a to byla pravda. Kouřil odporná stovková cigára, která jinak člověk viděl jedině u námezdních sil na stavbách. Sem tam něco přinesl a prodával to. Všem bylo jasné, jakého jsou ty věci původu, ale nikomu to nevadilo. Každému tak nějak připadalo, že tyhle věci jsou ukradené poctivě. Byl to nemocně hubený drobný člověk s propadlými tvářemi. Hodinky na něm plandaly a každý den byl v jeho podání sobota. Jeho pohyby přesně opisovaly jeho pokornou povahu. Snad to dělalo to řídké strniště a igelitka, že měl každý pocit, že by ho neměl zvát na návštěvu . Pan Bo byl ale dobrák. čemu nerozuměl, to nechával koňovi, protože ten má větší hlavu a čemu rozuměl, s tím se rád podě›lil. Pan Bo narozdíl od mnoha jiných věděl, kde je jeho místo a byl s ním smířený, protože to byl fatalista. Říkal mi: "Se ženou jsem se musel rozvést, protože byla lev. Jestli si vezmeš lva, taky se určitě rozvedeš." Jeho věk se nedal odhadnout. Buď byl velmi mladý a vypadal staře a nebo naopak. Ať už jste ale hádali cokoli, vždy vám cosi nehrálo. Nikdo nevěděl, kde se pan Bo vzal. Prostě jednoho dne začal drhnout podlahy. Jasné bylo, že se znal s ředitelem divadla a ten ho měl pod křídly. To stačilo.

Aktualizováno Neděle, 12 Listopad 2017 23:20
 
Těch deset minut mého života PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Čtvrtek, 30 Duben 2009 09:38

cigrerycigaretyDílko vzniklo během několika minut v rámci literární rychlostní soutěže.
Zadání: "Těch deset minut mého života..."


Dal jsem si včera dvě cigára. To víte, Strartky... Žádnej šmejd.
Dvě cigarety. To máme dvakrát pět minut.
To je deset.
A to je podle těch jejich výpočtů o deset minut kratší život.
Včera jsem mírnix dýrnix - jen tak - přišel o deset minut svýho života.
Ale mám naději. Třeba si toho pánbů v tý tmě ani nevšiml. Třeba mi to projde.

Kdyby za mnou potom přišla ta anorektička s kosou a řekla, že se v účtárně sekli a špatně mi spočítali cigára, čímž pádem mám teď deset minut života navíc...
To by bylo!

Jen nevím, jak bych je naplnil.
Tak za prvé bych se tomu asi od srdce zasmál. Jakej tam nahoře (nebo kýho výra kde) maj bordel.
Pořdnej smích to máme podle těch jejich výpočtů tak další čtyři minuty života k dobru.
Potom bych ale nejspíš začal horečně uvažovat, co teda za těch čtrnáct minut ještě stihnout.

Ono by to určitě bylo nějak nad ránem, páč to je oblíbenej čas, kdy si ta ženská chodí pro klienty, a mě by asi bylo blbý volat v pět ráno nějakejm příbuznejm, že mi špatně spočítali cigára a tak dál a tak dál...

V takový chvíli, kdy člověku zbejvá prašivejch čtrnáct minut života, dolehne na jednoho zvláštní úzkost.
Nejen, že každá minuta života zkracuje život o minutu, ale navíc ještě stojí u okna kostra a moje nedávno praný záclony se jí zamotávaj do žeber.

Tak teď rychle! Není čas.
Mohl bych se zachovat čestně a jít ještě před smrtí vrátit knížky do knihovny, ale čert to vem.

Kurva. Já tady přemýšlím a pět minut už je v hajzlu.
Dal bych soulož.
Ovšem slečna u okna moje lascivní sexuální narážky, že mi z ní tuhne krev po těle, buč nechápe a nebo je odmítá akceptovat.

Další minuty ubíhají.
Jsem bezradný.
Jediný, co jsem si v životě vyčítal, byla ta moje věčná nerozhodnost.

No a teď, když mám opravdu poslední šanci, stejně stojím uprostřed kuchyně a nevím, co mám v životě dělat.

Pak mi to konečně docvaklo.
Skončím svůj život dobře! Udělám poslední dobrej skutek svýho života.

Usměju se na zubatou a povídám: "Tak, aby vám hrály účty...
Já si ty dvě cigarety ještě dokouřím."

Aktualizováno Neděle, 12 Listopad 2017 23:25
 
Bez šance PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Čtvrtek, 02 Říjen 2008 17:00

"Tak to je opravdu smůla. ...zrovna brzdy," zakroutil nepatrně hlavou lehce prošedivělý velmi vrásčitý muž sedící spolu s mladším kolegou na nízké lavičce uprostřed světlem zalité kruhové místnosti. 
Druhý muž, který právě dovyprávěl jakýsi příběh, dlouze vydechl. Jeho ušlechtilou tvář ošklivila hluboká jizva táhnoucí se skrz mladý obličej.
Tu se naproti jejich lavičce otevřely nenápadné bílé dveře a do místnosti vešel od pohledu nervózní mladík. Sotva překročil práh místnosti, dveře se za ním bez hlesu zavřely.
"á, nový případ!" uvítal mladíka s úsměvem starší z dvojice.

Aktualizováno Pondělí, 13 Listopad 2017 00:24
 
Ucho v hrdle PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Čtvrtek, 18 Září 2008 21:58


"To jsou ramena. No podívej se na toho černocha. Takový ramena!"

Stará žena zdvihla oči od žehlení a unaveně se přes temeno svého muže podívala na televizní obrazovku.
"Rukáv..." pomyslela si.
"Ten má ramena jak vagón. širokej, že může... A jé .. zase je tam .. No jo.. proti takovejm... To se musí rychle. Technicky. Levá, pravá, klička, střela a...

Aktualizováno Pondělí, 13 Listopad 2017 00:16
 
Malé rodinné obrazy v cizím jazyce PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Čtvrtek, 12 Červen 2008 10:51

Stůl prostřený pro dva. Jedno špinavé nádobí vedle čerstvé růže ve štíhlé váze a tragicky přeplněný popelník. Všechny nedopalky neznámé značky dokouřené do posledního milimetru. Všechny vajgly zlomené a přeložené. Na stole stojí svíčka, ale knot je bílý a obalený voskem.

Aktualizováno Pondělí, 13 Listopad 2017 00:02
 
«ZačátekPředchozí123DalšíKonec»

Strana 2 z 3

Poslední komentáře

  • Vlastníci českých médií

    Helena 13.11.2015 13:12
    já za tyhle informace taky děkuju...veřejn oprávní TV taky někdo ...

    Číst dále...

     
  • Na stará kolena

    Helena 13.11.2015 12:49
    to je teda síla!!! uplně se tak vidim :-(

    Číst dále...

     
  • Dokola

    Helena 13.11.2015 12:46
    moooc hezká básnička, hlavně ten začátek!

    Číst dále...