Rubriky

· Články
Poslední ­ povídky
Těch deset minut mého života PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Čtvrtek, 30 Duben 2009 09:38

cigrerycigaretyDílko vzniklo během několika minut v rámci literární rychlostní soutěže.
Zadání: "Těch deset minut mého života..."


Dal jsem si včera dvě cigára. To víte, Strartky... Žádnej šmejd.
Dvě cigarety. To máme dvakrát pět minut.
To je deset.
A to je podle těch jejich výpočtů o deset minut kratší život.
Včera jsem mírnix dýrnix - jen tak - přišel o deset minut svýho života.
Ale mám naději. Třeba si toho pánbů v tý tmě ani nevšiml. Třeba mi to projde.

Kdyby za mnou potom přišla ta anorektička s kosou a řekla, že se v účtárně sekli a špatně mi spočítali cigára, čímž pádem mám teď deset minut života navíc...
To by bylo!

Jen nevím, jak bych je naplnil.
Tak za prvé bych se tomu asi od srdce zasmál. Jakej tam nahoře (nebo kýho výra kde) maj bordel.
Pořdnej smích to máme podle těch jejich výpočtů tak další čtyři minuty života k dobru.
Potom bych ale nejspíš začal horečně uvažovat, co teda za těch čtrnáct minut ještě stihnout.

Ono by to určitě bylo nějak nad ránem, páč to je oblíbenej čas, kdy si ta ženská chodí pro klienty, a mě by asi bylo blbý volat v pět ráno nějakejm příbuznejm, že mi špatně spočítali cigára a tak dál a tak dál...

V takový chvíli, kdy člověku zbejvá prašivejch čtrnáct minut života, dolehne na jednoho zvláštní úzkost.
Nejen, že každá minuta života zkracuje život o minutu, ale navíc ještě stojí u okna kostra a moje nedávno praný záclony se jí zamotávaj do žeber.

Tak teď rychle! Není čas.
Mohl bych se zachovat čestně a jít ještě před smrtí vrátit knížky do knihovny, ale čert to vem.

Kurva. Já tady přemýšlím a pět minut už je v hajzlu.
Dal bych soulož.
Ovšem slečna u okna moje lascivní sexuální narážky, že mi z ní tuhne krev po těle, buč nechápe a nebo je odmítá akceptovat.

Další minuty ubíhají.
Jsem bezradný.
Jediný, co jsem si v životě vyčítal, byla ta moje věčná nerozhodnost.

No a teď, když mám opravdu poslední šanci, stejně stojím uprostřed kuchyně a nevím, co mám v životě dělat.

Pak mi to konečně docvaklo.
Skončím svůj život dobře! Udělám poslední dobrej skutek svýho života.

Usměju se na zubatou a povídám: "Tak, aby vám hrály účty...
Já si ty dvě cigarety ještě dokouřím."

Aktualizováno Neděle, 12 Listopad 2017 23:25
 
Bez šance PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Čtvrtek, 02 Říjen 2008 17:00

"Tak to je opravdu smůla. ...zrovna brzdy," zakroutil nepatrně hlavou lehce prošedivělý velmi vrásčitý muž sedící spolu s mladším kolegou na nízké lavičce uprostřed světlem zalité kruhové místnosti. 
Druhý muž, který právě dovyprávěl jakýsi příběh, dlouze vydechl. Jeho ušlechtilou tvář ošklivila hluboká jizva táhnoucí se skrz mladý obličej.
Tu se naproti jejich lavičce otevřely nenápadné bílé dveře a do místnosti vešel od pohledu nervózní mladík. Sotva překročil práh místnosti, dveře se za ním bez hlesu zavřely.
"á, nový případ!" uvítal mladíka s úsměvem starší z dvojice.

Aktualizováno Pondělí, 13 Listopad 2017 00:24
 
Ucho v hrdle PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Čtvrtek, 18 Září 2008 21:58


"To jsou ramena. No podívej se na toho černocha. Takový ramena!"

Stará žena zdvihla oči od žehlení a unaveně se přes temeno svého muže podívala na televizní obrazovku.
"Rukáv..." pomyslela si.
"Ten má ramena jak vagón. širokej, že může... A jé .. zase je tam .. No jo.. proti takovejm... To se musí rychle. Technicky. Levá, pravá, klička, střela a...

Aktualizováno Pondělí, 13 Listopad 2017 00:16
 
Malé rodinné obrazy v cizím jazyce PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Čtvrtek, 12 Červen 2008 10:51

Stůl prostřený pro dva. Jedno špinavé nádobí vedle čerstvé růže ve štíhlé váze a tragicky přeplněný popelník. Všechny nedopalky neznámé značky dokouřené do posledního milimetru. Všechny vajgly zlomené a přeložené. Na stole stojí svíčka, ale knot je bílý a obalený voskem.

Aktualizováno Pondělí, 13 Listopad 2017 00:02
 
Miko PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Čtvrtek, 12 Červen 2008 10:50

Bylo ráno. Vítr hrál rezavé melodie na okap nízkého domku. Snad byla zima, člově›k to tak ně›jak poznal podle vůně› vzduchu a podle barvy svě›tla všude kolem. Po sně›hu však ani památky, dokonce se zdálo, že přes noc pršelo. Slunce pomalu stoupalo mezi kmeny ně›kolika nedalekých stromů a v malém přístřešku před domem spal za mříží pes. Oddechoval a od čumáku mu odkapávaly kulaté obláčky páry. Za okny onoho domku to žlutě› svítilo. Bylo doslova cítit to teplo, které si lidé uvnitř pracně› udržovali.

Aktualizováno Úterý, 06 Listopad 2012 09:57
 
«ZačátekPředchozí123DalšíKonec»

Strana 2 z 3

Poslední komentáře

  • Vlastníci českých médií

    Helena 13.11.2015 13:12
    já za tyhle informace taky děkuju...veřejn oprávní TV taky někdo ...

    Číst dále...

     
  • Na stará kolena

    Helena 13.11.2015 12:49
    to je teda síla!!! uplně se tak vidim :-(

    Číst dále...

     
  • Dokola

    Helena 13.11.2015 12:46
    moooc hezká básnička, hlavně ten začátek!

    Číst dále...