Rubriky

· Články
Pan Bo PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Sobota, 12 Září 2009 13:01

Pan_bo

U nás v divadle pracoval pan Bo. Myl podlahy, staral se o rekvizity a pokuřoval před vchodem. Opřený o veřeje s jednou nohou zapřenou o futra. Ně›kdo by si mohl myslet, že nemá co dě›lat, a to byla pravda. Kouřil odporná stovková cigára, která jinak člově›k vidě›l jedině› u námezdních sil na stavbách. Sem tam ně›co přinesl a prodával to. Všem bylo jasné, jakého jsou ty vě›ci původu, ale nikomu to nevadilo.

 

Každému tak ně›jak připadalo, že tyhle vě›ci jsou ukradené poctivě›. Byl to nemocně› hubený drobný člově›k s propadlými tvářemi. Hodinky na ně›m plandaly a každý den byl v jeho podání sobota. Jeho pohyby přesně› opisovaly jeho pokornou povahu. Snad to dě›lalo to řídké strniště› a igelitka, že mě›l každý pocit, že by ho nemě›l zvát na návště›vu.


Pan Bo byl ale dobrák. čemu nerozumě›l, to nechával koňovi, protože ten má vě›tší hlavu a čemu rozumě›l, s tím se rád podě›lil. Pan Bo narozdíl od mnoha jiných vě›dě›l, kde je jeho místo a byl s ním smířený, protože to byl fatalista. Říkal mi: "Se ženou jsem se musel rozvést, protože byla lev. Jestli si vezmeš lva, taky se určitě› rozvedeš." Jeho vě›k se nedal odhadnout. Buď byl velmi mladý a vypadal staře a nebo naopak. Ať už jste ale hádali cokoli, vždy vám cosi nehrálo. Nikdo nevě›dě›l, kde se pan Bo vzal. Prostě› jednoho dne začal drhnout podlahy. Jasné bylo, že se znal s ředitelem divadla a ten ho mě›l pod křídly. To stačilo.

 

Pan Bo vždy přišel do divadla s ně›jakou šokující novinkou, která ač neuvě›řitelná, zně›la z jeho úst tak nevyhnutelně›, že o ní nikdo nepochyboval.

 

"Nejvě›tší procento sebevražd je mezi zubaři," říkal. "Mně› se moje zubařka obě›sila minulý týden."

 

Pan Bo mluvil spisovně›. Tak spisovně›, až se to k ně›mu nehodilo. Nehodilo se to, když mě› jednou zastavil a z ničeho nic se mě› zeptal, jestli chci vě›dě›t, jak přišel o vě›neček.

 

"Bylo mi třináct. Bratr stále vodil domů ně›jaké slečny a souložil s nimi na vedlejší posteli. Jednou mě› probudil a zeptal se: "Bohoušku, chceš si zašukat?" "

 

Pana Bo bylo t웾ké zahlédnout bez cigarety. Kouřil prý od dě›tství. Žaloval jsem matce, že bratr kouří, a tak mě› bratr naučil kouřit, abych matce nežaloval."

 

Ně›kdy mi připadal jako dítě›. Tak byl pokorný. Když se ně›komu ztratila v šatně› stovka, nikdo nepochyboval, že ji vzal pan Bo a nikdo nepochyboval, že se při tom tvářil stejně› dobrácky a pokorně› jako při každé jiné příležitosti.

 

ؘeditel divadla pana Bo oslovoval pane inženýre. Byl to zvláštní inženýr se stovkovým cigárem, které člově›k jinak vídal jen u námezdních sil na stavbách, nebo s hadrem na smetáku, kterým pečlivě› smýčil chodby divadla. Zajímalo mě›, proč pan Bo dě›lá údržbáře, když je inženýr.

 

"Já jsem tě›m, co mi ten diplom dávali, musel slíbit, že se tím nikdy nebudu živit, a tak jsem údržbář, " odpově›dě›l mi tehdy. ؘíkal, že mu cikánka prozradila, kdy a jak umře, a proto nikdy nikam nespě›chal a s ničím se netrápil.

 

Nedávno jsme se bavili o ště›stí. A pan Bo mi řekl, co je ště›stí: "Jednou bylo ně›jak příšerně› horko, tak jsem šel na chvilku do obchodu ke kuřatům a asi tak dvacet minut jsem se chladil kachními játry. No a když už jsem tam byl, tak jsem si koupil jednu hrušku a byl jsem stotisící zákazník a vyhrál dárkový koš a australské víno. To je ště›stí!" Mluvili jsme pak i o neště›stí: "Neště›stí jsou ženy ve znamení lva a lakomci. Moje žena byla lev a kdybych tehdy vě›dě›l, co to znamená, tak bych se dlouhých třináct let tak nesnažil. Co jen jsem si mohl ušetřit starostí..." Pak mi řekl, jaká je nejsmutně›jší země› svě›ta: "Švýcarsko. Všichni jsou tam lakomí," říkal mi, když kouřil stovkové cigáro, jaké dnes už člově›k uvidí jedině› u námezdních sil na stavbách. "Já jsem znal jednoho Švýcara, který byl na totální výmě›ně› kyčelního kloubu a ten původní kloub mu pak v nemocnici dali. šel jsem ho krátce potom navštívit do jeho domu v Alpách. Ten dům si vlastníma rukama postavil na příkrém svahu, když mu bylo už sedmdesát let. A tam si právě› zničil tu kyčli. A já jsem chtě›l vidě›t ten jeho kloub, když mu ho v nemocnici dali. Bohužel jsem ale přišel pozdě›. Ten Švýcar ho dal sníst svému psovi, který se jmenoval Tchibo - jako to kafe."

 

Pan Bo jezdil se mnou z divadla tramvají číslo dvacet čtyři a nikdy si nesedal. Vlastně› si nesedal ani mimo tramvaj. Nejradě›ji stál. A při tě›ch jízdách mi často vyprávě›l svoje neuvě›řitelné novinky, které z jeho úst zně›ly tak samozřejmě›.

 

"Můj otec byl nadprůmě›rně› inteligentní člově›k, ale hrál na trombón, " řekl mi například, když jsme jeli kolem Bílé labutě›. Když jsme projíždě›li přes Libeňský most, tu si zase vzpomně›l: Ženský na mě› vždycky volají: "Bohoušku, pojďte si s náma lehnout na kafe!", ale to já jdu málo kdy. Ono se to možná nezdá, ale já jsem v posteli dinosaurus." Jindy zase vyprávě›l o svém synovi. Smě›l ho vidě›t jen jednou za čas, protože jeho bývalá žena si to přála. O to ho mě›l ale radě›ji. Vě›tšinu vě›cí, které nám v šatně› ukazoval, mě›l pro syna. Nikdy jsem se nedozvě›dě›l, kolik mu je let, ale prý už byl skoro dospě›lý. Ukazoval mi hodinky se zabudovanou kamerou. "Kameru v mobilním telefonu, to má dnes už každý, ale v hodinkách?" usmívala se na mě› ta tvář, jež byla tak nemocná a vpadlá.

 

Když tehdy přišel do divadla naposledy a opřel se nohou o futro, vypadal jinak. Byl oholený a v obleku. Stáli jsme na cigáru a pan Bo povídá: "Pánové, já bych si dal maso. Jenže já mám po mase krvelačné sny. To je to moje neště›stí. Stejné neště›stí jako ta moje žena, která se starala jen o to, abych byl slušně› oblečený, když ně›kam jdu. To, abych jí nedě›lal v márnici ostudu, až natáhnu perka."

Aktualizováno Neděle, 03 Únor 2013 21:07 Přečteno: 4589 krát
 

Váš komentář


Security code
Jiný obrázek

Poslední komentáře

  • Vlastníci českých médií

    Helena 13.11.2015 13:12
    já za tyhle informace taky děkuju...veřejn oprávní TV taky někdo ...

    Číst dále...

     
  • Na stará kolena

    Helena 13.11.2015 12:49
    to je teda síla!!! uplně se tak vidim :-(

    Číst dále...

     
  • Dokola

    Helena 13.11.2015 12:46
    moooc hezká básnička, hlavně ten začátek!

    Číst dále...