Rubriky

· Články
Malé rodinné obrazy v cizím jazyce PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Čtvrtek, 12 Červen 2008 10:51

 

Černý železný hrnec, ze kterého se už dávno dokouřilo. Jeho obsah teď pomalu houstne. Na samém okraji stolu stojí poloprázdná sklenice z tlustého skla. Skoro tak tlustého jako brýle, které ji svými nožičkami láskyplně objímají. Venku je tma a ve špinavých oknech se tak matně odráží jen obraz tmavého pokoje osvětleného jednou mizernou žárovkou. Monotónní předení ledničky odněkud z kuchyně čas od času přehluší tlumený potlesk ozývající se zpoza skleněných dveří do obýváku. A zase je ticho. Okolo stolu stojí tři bílé židle. čalounění všech je mnohokrát opravované, jen na jediné z nich by to bylo znovu třeba. Leží tam nečtené noviny. Noviny psané cizím jazykem a cizím písmem. Jen tři číslice v pravém horním rohu prozrazují, že je prvního března. Z fotografie uprostřed stránky září mladý muž. V ruce drží kytici. Na klopě› má snítku. Pod obrázkem je malý barevný graf. Tenká červená linka pomalu klesá. V pokoji je neuklizeno. Tmavě› hnědý koberec s neurčitým vzorem je doslova pokryt vrstvou nejrůznějších předmětů. Viditelná plocha koberce tak tvoří na podlaze úzké cestičky spojující jednotlivá důležitá místa pokoje. Cestička ke dveřím do kuchyně›, ke stolu, ke dveřím do obýváku i stolku s gramofonem. Cestička k oknu a k nástěnné vitrínce s fotografiemi. - Potlesk.

Na mnoha fotografiích je zachycen právě› tento pokoj. Ale je jiný. Je plný plný světla a lidí. Lidé se střídají, ale jedna žena zůstává téměř na všech. Vypadá elegantně› ne však upjatě, odhodlaně›, ale ne nepřístupně, moudře, ale šťastně. Na jednom obrázku stojí někde venku před mohutnou železnou branou oblečená do cihlově červeného kompletu. Černé vlasy učesané do vysokého drdolu sepnuté velkou šedou sponou. Objímá otráveně se tvářícího chlapce a významně se culí. Okolo nich je mnoho dalších dětí mířících branou dovnitř k jakési vzdálené budově. Ve druhé ruce drží tmavý deštník. Na prsteníčku se jí třpytí zlatý prsten s krásným karmínově rudým kamenem. Popisek pod fotografií nejde přečíst. Na jiné zase ta samá žena, jen o ně›co mladší. Je oblečená do svatebních šatů a právě vychází z krásné budovy. Drží se za ruku s pohledným mladíkem, který má jen o málo kratší vlasy než ona. Brýlatý ženich se šťastně usmívá a mává všem okolo. Na další fotce, která je focená v tomto pokoji, sedí stejní dva u stolu na bílých židlích a navzájem se krmí polévkou. Oba jsou svátečně oblečeni a na stole svítí svíčka. Pod fotografií je drobným písmem napsáno stejné datum jako na novinách. Sklem dveří do obýváku sem pronikají modré záblesky světla z televize. Jinak je v obývacím pokoji tma.

Ve vysokém starodávném křesle před televizí sedí muž. V levé ruce drží nezapálenou cigaretu. V pravé svírá ohmataný ovladač. Vypadá staře, ale možná je to tím šerem, které všechny vrásky prohlubuje a zveličuje. Má překvapivě husté šedivé vlasy. Je pečlivě oholený a po stranách obličeje má úzkostlivě přesné kotlety. Na sobě má zmačkanou bílou košili a kolem silného krku uvázanou staromódní kravatu. Sedí rozvaleně, ví že je doma sám. Sleduje televizi. Mladá žena tam stojí před nesourodou trojicí lidí, sedících za kýčovitě zeleným pultem. V ruce drží desky a občas z nich cosi přečte. Na konci každé věty je zřetelný otazník. Vždy pak onen starý muž v křesle vysloví nezaujatě cosi nesrozumitelného, z televize se po chvilce ozve to samé a následuje bouřlivý potlesk ze studia. Veliké nástěnné hodiny začaly bít. Muž dlouze zívnul a promnul oči. Podíval se na hodinky. Malá ručička se pomalu blížila k vrcholu ciferníku. Zamířil na televizi a bez hledání stiskl knoflík pro její vypnutí. Obrazovka zčernala a za televizí cosi tiše prasklo. Se zřetelným heknutím vstal a protáhl se. Vydal se do haly. Najednou vestoje vypadal mladší. Mě›l pevné držení těla a přímý krok. Zavřel za sebou skleněné dveře a usedl na potrhanou židli. Z kapsy vytáhl zapalovač a zapálil si. Chvilku koukal jen tak před sebe, potom se ale zase zvedl, sebral špinavé nádobí a odešel s ním do kuchyně.

Cigaretu při tom držel v koutku, div že mu nevypadla. Po chvilce se vrátil ještě pro čistý talíř. Když ho vzal do ruky, krátce se usmál a zakroutil hlavou. Pak se otočil a také jej odnesl do kuchyně. Když byl hotov opět si sedl. Vzal do ruky noviny a prohlédl si úvodní stránku. Cosi zabručel, odklepl si a položil noviny. Cigaretu položil na poslední volné místečko na popelníku a postavil se. Chvilku se rozhlížel jakoby nevěděl, co chtěl vlastně udělat, ale pak si vzpomněl a vydal se ke skleněné vitrině s fotografiemi. Opatrně ji odemkl klíčem, který byl již v zámečku. Ve starém zámku to cvaklo a dvířka se lehce otevřela . Muž sáhl po jedné z fotografií a vitrinu zase zavřel. Nezamkl ji však. I s obrázkem v ruce si opět sedl na svoji židli, vzal cigaretu z popelníku, nasadil si brýle a dlouze si ten snímek prohlížel. Byla to jeho svatební fotka. Jemně› jedním prstem, na kterém se mu třpytil prsten s velkým kamenem, pohladil ženu na fotografii a cosi pro ni zašeptal. Pak ji otočil a přečetl si popisek na zadní straně, v pravém dolním rohu bylo datum 3. března. Naposledy si potáhl z cigarety, pak ji zbytečně silně zatlačil do dna popelníku a ještě ji rozdrtil palcem. Smutně vydechl. Dvířka vitrínky se samovolně otevřela. Muž se ohlédl přes rameno a usmál se. Pak vstal, vrátil fotku na své místo a zamkl vitrínku. Všude pozhasínal a šel spát.



Aktualizováno Čtvrtek, 17 Srpen 2017 12:39 Přečteno: 2945 krát
 

Váš komentář


Security code
Jiný obrázek

Poslední komentáře

  • Vlastníci českých médií

    Helena 13.11.2015 13:12
    já za tyhle informace taky děkuju...veřejn oprávní TV taky někdo ...

    Číst dále...

     
  • Na stará kolena

    Helena 13.11.2015 12:49
    to je teda síla!!! uplně se tak vidim :-(

    Číst dále...

     
  • Dokola

    Helena 13.11.2015 12:46
    moooc hezká básnička, hlavně ten začátek!

    Číst dále...