Rubriky

· Články
Bez šance PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Čtvrtek, 02 Říjen 2008 17:00

"Jsem tu správně› v čekárně›, prosím?" otázal se mladík s t웾ko předstíraným sebevě›domím.
"To jste," uklidnil jej starší muž a gestem ho pozval na lavičku.
Mladík se krátkým pohledem ubezpečil, že ani druhému muži nebude vadit, když si přisedne a váhavou chůzí došel k lavičce. Oba muži mu udě›lali místo mezi sebou.
"Tak jak jste se sem dostal vy?" oslovil jej starší z dvojice ihned, jak mladík dosedl.
"Já?" podíval se trhaně› na oba muže, jakoby překvapen tím, že je ně›kdo zvě›dav na jeho osobní záležitosti.
"Ně›které příbě›hy bývají velmi zajímavé," usmál se mladší muž a dlouze si nově› příchozího prohlížel. Zblízka vypadal ještě› mladší. Témě›ř jako chlapec.

Mladík chvilku přemýšlel. Oba muži si jej zkoumavě› mě›řili.
"Nevím jistě›," přiznal omluvně›, ale přece s námahou začal vzpomínat:
"Byla tma."
"A pršelo." snažil se odhadnout situaci netrpě›livě› mladší muž.
Mladík se zdál být jeho pokusem zaskočen. Odpově›dě›l velmi pomalu - témě›ř po slabikách. Jako by v cizím jazyce vyslovoval ně›jaké velmi složité slovo, jehož významem si navíc není zcela jist: "Ne, nepršelo."
"Bylo mi teplo," dodal pak již mnohem jistě›ji.
"Plaval jsem."
"Plaval?" podivili se oba muži takřka zároveň.
"Ano, přesně› tak," odvě›til důrazně›. Tak důrazně›, až oba pochopili, že si mladík nepřeje být dále ve svém výkladu vyrušován, a tak se více neptali. Jen upřeně› hledě›li do jeho andě›lsky dě›tské tváře.
Mladík přimhouřil oči a soustředě›ně› pokračoval: "Najednou se ale odně›kud prodral paprsek svě›tla. Pamatuji si, že mne to velmi překvapilo. Svě›tlo bylo tak prudké. Snažil jsem se mu vyhnout, ale marně›. Hledalo mne."
Mladík se na chvilku odmlčel. Oba muži by jej nejradši popohnali, aby vyprávě›l ihned dál, ale neodvažovali se jej jakkoli přerušovat.
"Nakonec se svě›tlo samo částečně› zaclonilo. Vše kolem mne se začalo zvláštně› chvě›t a já uslyšel tlumený zvuk. Pak se cosi hnulo a já ucítil mezi prsty proud. Táhlo mne to k onomu svě›telnému bodu. Nemohl jsem nic dě›lat. Proud byl nad moje síly. Snažil jsem se uplavat, ale vě›řte mi, nešlo to."
Mladík si poposedl a protáhl si nohy.
"Potom jsem narazil do ně›čeho chladného. Přitahovalo mne to stále silně›ji. Z hrůzou jsem zjistil, že mi ta vě›c požírá ruku. Byla tak studená. Pokoušel jsem se bránit, ale byl jsem proti ní naprosto bezmocný. Nakonec ruka nevydržela a s prasknutím se utrhla."
Oba muži vypadali zd웹eně›.
"Necítil už jsem nic než strašnou bolest. Byl jsem bezmocný. Dusil jsem se a z tě›la se mi trhaly kusy kůže. Polykal jsem vlastní krev a ohromný tlak mi drtil hlavu."
"Víc si nepamatuji."
Posluchači byli v šoku. Ani jeden však mladíkovi příliš nevě›řil.
Ně›kolik dlouhých vteřin potom mlčeli.
"Kolik vám tehdy bylo?" odvážil se konečně› promluvit mladší muž.
"Bylo mi jedenáct týdnů."

Aktualizováno Úterý, 06 Listopad 2012 09:46 Přečteno: 4317 krát
 

Váš komentář


Security code
Jiný obrázek

Poslední komentáře

  • Vlastníci českých médií

    Helena 13.11.2015 13:12
    já za tyhle informace taky děkuju...veřejn oprávní TV taky někdo ...

    Číst dále...

     
  • Na stará kolena

    Helena 13.11.2015 12:49
    to je teda síla!!! uplně se tak vidim :-(

    Číst dále...

     
  • Dokola

    Helena 13.11.2015 12:46
    moooc hezká básnička, hlavně ten začátek!

    Číst dále...