Když do hospody, tak tankem.Tak zní podtitul nové polsko-české koprodukění tragikomedie, která si utahuje z "malých dě›jin" invaze spřtelených vojsk . Nejen v Praze se totiž v srpnu 1968 proháně›ly tanky po přejmenovaných ulicích. Ně›které opásované kusy oceli bloudily i na méně› křiklavých místech. Scénárista Jacek Kondracki si pohrál s myšlenkou, co by se asi stalo, kdyby jeden takový lidově› socialistický polský tank zabloudil a ztroskotal na českém lidově› zaprdě›ném venkově›. A když český venkov, tak pořdně›, řekl si a nechal neschopné polské tankisty vbourat se přímo doprostřed poklidné venkovské hospůdky.

Bláznivý příbě›h má podle slov samotného scénáristy s realitou společné leda to, že v srpnu 1968 do československa skutečně› vyrazily polské tanky. Přesto je snímek svým způsobem historicky vě›rný. Vě›rný ve smyslu atmosféry své doby a vě›rný, co se týče vzájemných předsudků mezi čechy a Poláky. Režisér a autor námě›tu Jacek Glomb pro ztvárně›ní československého srpna 1968 sehnal skutečně› skvostné a v této disciplíně› zkušené herecké osobnosti. čecháěky překvapené náhlým nájezdem tanku T-34 si zahráli Jiří Menzel, Jaroslav Dušek, Bolek Polívka, Rudolf Hrušínský, Eva Holubová, Martha Issová či Jan Budař. Na druhé straně› marné polské vojáky ztvárnili Maciej Sthur nebo i u nás pově›domý Zbigniew Zamachowski.

šokovaní hosté výčepního zařízení se nejprve staví okupantům na odpor a každý po svém "brání vlast". Netrvá ale dlouho a z nebezpečných uzurpátorů v tanku se vyklubají spée zoufalí vojáěci ztracení na přtelsky nepřtelském území. Zprvu byli přesvě›dčení, že jedou bratrům čechoslovákům pomoci proti úskočným imperialistům. Postupně› ale zjišťují, že po diverzantech a fašistech zde není ani vidu ani slechu a vlastně› není vůbec proti čemu bojovat. Obě› skupiny brzy ztratí ostražitost i ostych a mezi jednotlivými postavami začnou bujet přtelské ale i milostné vztahy.

Opravdu dobří herci nejsou ovšem vždy zárukou opravdu dobrého filmového zážitku. Přesto, že námě›t má velký potenciál zaujmout tradičně› tragikomicky naladě›ného českého diváka a přesto, že všichni účinkující odvedli profesionální výkony, je snímek bohužel ze všeho nejvíc nuda. Je vidě›t, že se polští autoři zoufale snažili napodobit z jedné strany humor Peléků a z druhé hrabalovskou poetiku Menzelových filmů. Když ale dva dě›lají totéž, není to totéž. Snad by vše ještě› ně›jak klaplo, kdyby se snímek postupem času nerozdrobil na mnoho chaotických linek, které nakonec vytvoří dokonalou bramboračku nedotažených minipříbě›hů. Říká se, že na scénáristické práci bývá nejt웾ší umě›ní škrtat. A to se tady právě› zvrtlo.

Ně›které postavy například prožívají nesmyslně› prudké přerody. Nejvě›tší odbojářce Marthě› Issové stačí k otočce o sto osmdesát stupňů snad minuta. Dokonce sama herečka přiznala, že jí tento veletoč už při ětení scénáře zarazil, ale nakonec je to prý mozaika mnoha dílěích příbě›hů, tudíž na psychologii jednotlivých postav nezbylo tolik prostoru. Jiné postavy zase bez vysvě›tlení mizí a další jsou ve filmu opravdu navíc. To samé se týká i jednotlivých příbě›hových linek. Řada motivů jako by byla ve filmu sama pro sebe. Mihnou se příbě›hem a více už je nikdo nerozvíjí. Režisér Jacek Glomb se na tiskové konferenci po premiéře bránil, že nejde o psychologický snímek, ale o pokus ukázat dobu. To je pravda, ale stejně› by trošku více péče o logiku při vývoji postav neuškodilo. 

Operace Dunaj není typickým propadákem. I přes všechnu výše zmíně›nou kritiku, uznávám, že má jistou noblesu. Ten dobrý vkus přináší do filmu především dobří herci a celková nenásilnost podání této pestrobarevné mozaiky. Bohužel je to ale mozaika poskládaná z příliš malých kamínků, které se přes všechnu snahu sypou z plátna jako malý vodopád slibných ale nedotažených nápadů. Filmu prostě› chybí spád a v pralese odboček je t웾ké ztotožnit se s jednotlivými postavami. Možná se vám potom stejně› jako mně› stane, že vás v závě›ru filmu ani příliš nezamrzí nečekaná smrt jedné z hrdinek. A co je horší, na plátně› to vypadá, že nemrzí nikoho. Není na to čas. Hrdinové už zase řeší cosi jiného. Ĺ˝ivelně› a nadšeně› emigrují na kapotě› původně› okupantského tanku.

Polští filmaři si vybrali kontroverzní téma. Dě›lají si legraci z pojmů jako vlastenectví nebo čest, přesto v žádném případě› nepřekročili hranici, za kterou stojí uražení diváci. Na druhou stranu stojí obě›ma nohama za hranicí řée zvané nuda. Na film klidně› do kina b웾te. Ale o nic nepřijdete, když si počkáte, až ho budou dávat v bedně›.