Rubriky

· Články
369 kroků po Karlově› mostě› PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Úterý, 11 Listopad 2008 23:09

Karluv mostJe desátého listopadu sedm hodin večer. Omlácená plechová cedule opřená o základy Staromě›stské mostecké v웾e mě› ve třech jazycích srdečně› vítá na Karlově› mostě› a důrazně› mě› upozorňuje, abych se zde choval slušně›. Vcházím totiž na starobylou dlažbu chráně›nou UNESCO a místní kamerový systém bývá neúprosný.  Dávám si tedy předsevzetí, že nic neponičím a s očima na stopkách se vydávám vstříc druhému břehu řeky Vltavy.

Karluv most

Je desátého listopadu sedm hodin večer. Omlácená plechová cedule opřená o základy Staromě›stské mostecké v웾e mě› ve třech jazycích srdečně› vítá na Karlově› mostě› a důrazně› mě› upozorňuje, abych se zde choval slušně›. Vcházím totiž na starobylou dlažbu chráně›nou UNESCO a místní kamerový systém bývá neúprosný.  Dávám si tedy předsevzetí, že nic neponičím a s očima na stopkách se vydávám vstříc druhému břehu řeky Vltavy.

 

Moji pozornost na sebe přirozeně› ihned strhávají monumentální zelenkavě› osvícené Hradčany. Neubráním se a chvíli se jimi musím hrdě› kochat. Trubače, hrající mi k tomu odkudsi z Křížovnického námě›stí vznešenou famfáru, beru v tu chvíli jako přirozenou kulisu. Vždyť ten pohled si to zaslouží.

 

Na listopad je výjimečně› teplo. Přesto žádnému z kolemjdoucích španě›lských turistů nechybí teplé rukavice a čepice. Z jejich ště›betání je cítit dobrá nálada a snad i trocha hořkého piva. Jen tak tak, že se stíhám vyhýbat hledáčkům jejich foťáků a kamer, kterými skenují povrch mostu do posledního centimetru. Vymotávám se rychle z jejich středu a hbitě› nacházím klidně›jší místo na kraji mostu. Jeho zábradlí lemují žlutě› zářící plynové lampy a líbající se páry. Dole pod mostem hučí splav. T웾ko hledat romantičtě›jší prostředí pro večerní schůzku. Po chvilce čekání na ten správný moment se přitočím k jedné dvojici a pokouším se zapříst hovor. Asset a Marina jsou z Kazachstánu a oba studují v Praze na Karlově› univerzitě›. Co? To jsem bohužel nerozumě›l. Oba se smě›jí a stále dokola mi opakují, jak je to v Evropě› všechno srandovně› blízko u sebe. Před týdnem byli v Amsterodamu, včera ve Vídni a dnes jsou tady. Asset líže zmrzlinu a má na sobě› jen slabou mikinu, což obzvlášť vynikne v porovnání s nabalenými španě›ly. "Koukám, že máš zmrzlinu. Není ti zima?" ptám se ho anglicky. "Ne, u nás jíme zmrzlinu i při mínus patnácti," smě›je se a nabízí mi. S díky odmítám. Ptám se, jak se jim u nás líbí. Marina mě› hned  ujišťuje, že moc. Chtě›jí prý toho o Praze a naší kultuře vě›dě›t co možná nejvíc a hned se mě› ptá, v jakém století byl Karlův most postaven. "Ve čtrnáctém, " drbu se na hlavě›. "Správně›!" řehtají se oba a plácají mě› po ramenou. Prý mě› jen tak zkoušeli. To mi stačí a radši se s obě›ma vtipálky loučím. Do Kazachstánu se budu muset ně›kdy podívat, vypadá to na hodně› veselou zemi.

 

Dalších ně›kolik desítek metrů se proplétám mezi turisty. Co člově›k, to jiná voňavka, až se mi z toho točí hlava. Pod mostem právě› tiše proplouvá parník, a tak se nakláním a mávám lidem na palubě›. Také mě› zdraví. Jako by mě›l dneska každý dobrou náladu. čŒím víc se blížím středu mostu, tím víc fouká vítr a tím míň sem doléhá ruch mě›sta. Po nábřeží právě› uhání houkající sanitka, ale to jako by se tohoto svě›ta vůbec netýkalo.

 

To už ale pomalu přicházím k velké železné konstrukci zastřešené plachtou zabírající celou pravou polovinu mostu. Skrz plot je uvnitř vidě›t vyrovnané hranice křídou popsaných kamenných kvádrů, různé nářadí, které dě›lníci na konci šichty nejspíš prostě› upustili na zem, kolečka plná hlíny a dokonce i menší bagr nebo toitoika. Vedle stojí typická dě›lnická buňka a v ní za oknem kouří a popíjí dva vousatí muži. Oni ven do tmy nevidí. Zato na ně› je z mostu pohled jako na divadle. Ně›kteří turisté si je dokonce fotí. Asi jako příklad typického českého obyvatelstva. čŒást mostu, která prochází rekonstrukcí je překvapivě› rozsáhlá. Ujdu snad sto metrů, než mohu konečně› zase využít celou šířku mostu a také si prohlédnout jeho už zrekonstruovanou část. Tedy nic moc, říkám si, když spatřím nové svě›tlé kameny zasazené mezi ty původní. Ještě› víc mě› ale šokuje, že opravená strana mostu je asi o třicet čísel níž než neopravená, takže uprostřed vzniká vysoký schod, který se táhne snad padesát metrů. Chvilku usilovně› vzpomínám. Ne, to tu určitě› nebylo.

 

Nedaleko ode mě› stojí dva muži v černých bundách s identifikačními cedulkami na klopách a ostražitě› sledují staveniště›. Jdu k nim. Jsou to hlídači, kteří dohlíží na to, aby nikdo nelezl přes plot na staveniště›.

 

"Stává se často, že tam ně›kdo leze?" ptám se udiveně›.

"Každou chvíli," odpovídá mi starší z dvojice a usmívá se na mě› jako na naivku.

"A co dě›láte když tam ně›kdo vleze?"

"Tak mu řekneme, ať tam neleze," pokrčí rameny mladší.

"Co když nechce poslechnout?"

"To se ještě› nestalo, ale asi bychom museli zavolat policajty."

Přikyvuji a obě›ma mužům dě›kuji za rozhovor. Jejich vstřícnost mě› docela překvapila.

 

V tom slyším za zády rachot motoru. Jsou to popeláři. Zrovna vysypávají do útrob svého nízkého oranžově› blikajícího vozu jeden z přeplně›ných košů. Uhýbám jim tedy z cesty a na chvilku si sedám na zábradlí mostu. Je šíleně› studené, ale bolest nohou po celém dni je horší. Kolem prochází skupinka ruských důchodců s průvodkyní. Pokouším se její výklad poslouchat, ale kromě› pár slovíček nerozumím ničemu, a tak to brzy vzdávám. Tu se ke mě› přišourá do kapuci zachumlaný bezdomovec. "Do you speak english?" překvapuje dokonalou výslovností profesionála. Usmívám se a odvě›tím, že může dokonce česky. Samozřejmě› shání ně›jaké drobné. Slíbím mu dvacku, když mi prozradí, jak se na Karlově› mostě› žebrákům daří. Asi padesátiletý muž je naště›stí velmi upovídaný.

 

"Výdě›lek záleží na sezóně›. Nejlepší je to pochopitelně› v létě›, " svě›řuje se ochotně›. Dál se dozvídám, že ně›kdy dostane od turistů i stokorunu, jindy je to horší. Celkově› si ale prý nest웾uje. Sice existuje na mostě› mezi žebráky velká konkurence, ale vždycky je čas vzít nohy na ramena. Nakonec se rozpovídá i o probíhající rekonstrukci mostu, ale to už mu sypu drobáky do dlaně› a s díky se loučím. Mám pocit, že by do mě› vydržel hučet ještě› hodně› dlouho. Neříkám, že by mě› jeho názor nezajímal, ale pán zrovna nevoně›l. Vstávám a pokračuji smě›rem k Malostranské mostecké v웾i. Pomalu přecházím nad Kampou. Je liduprázdná. Jen pod mostem sedí na lavičce dva domorodci a cpou se párky s chlebem. Až sem cítím silnou vůni křenu. Taky bych si dal. Na čertovce se točí mlýnské kolo a vrhá obrovské stíny na okolní domy. Vypadá to jako by po fasádách nábřežních stavení jezdily gigantické černé eskalátory. Nejen já se tím pohledem kochám. Vedle mě› stojí ně›jaký Japonec a pečlivě› seřizuje stativ, aby si tu podívanou vyfotil.

 

Na druhé straně› mostu hraje pouliční houslista tklivou melodii. Orchestrální doprovod mu zajišťuje kazeťák položený na zemi. Kolem umě›lce se tlačí asi deset cizinců a tu a tam ně›kdo hodí pár drobných do připraveného futrálu. Také se u ně›j na chvilku zastavím. Sotva houslista dohraje, nakloní se k ně›mu jakási starší paní a chce od ně›j koupit cédéčko. Obchod probě›hne rychle a houslista spokojeně› schovává právě› vydě›lanou pě›tistovku do kapsy. Zkouším využít jeho dobré nálady a oslovuji ho. Zdá se být mým zájmem pot웹en a dokonce si kvůli mě› dává pauzu. Prý se stejně› potřebuje zahřát. Ptám se, jak je t웾ké získat licenci pro hraní na Karlově› mostě›.

 

"Tak to je hodně› t웾ký, hochu," culí se houslista. "Jednou za čas se koná velkej konkurz, kde sedí odborníci, zástupci mě›sta ale třeba i ně›kdo od popelářů a ti vybírají, kdo licenci dostane a kdo ne. Problém je v tom, že se ty konkurzy dě›laj dost nepravidelně›. Prostě›, když se naplní ně›jaká kvóta zájemců."

 

"A musíte pokaždý svoji licenci obhajovat?"

"Jo jo, já už o ní ně›kolikrát přišel."

Zajímám se jestli se hraním na Karlově› mostě› dá uživit.

"Na začátku devadesátejch let to šlo, ale teď je to dost slabý. Kór letos. To ti potvrdí každej, kdo pracuje v cestovním ruchu. Já mám třeba ještě› další čtyři kšefty. Mimo jiný i v Národním divadle."

 

Houslista si narovnává lenonky a pokračuje: "Zajímavý je, která národnost je jak ště›drá. To já dost sleduju. Dřív byli nejště›dřejší Američani a Japonci. Ale Američani už tady asi všichni byli a moc sem nejezdí a z Japonců se stali snad nejhorší turisti ze všech."

 

Udiveně› zdvihám obočí.

"No vopravdu. Už to dávno nejsou takový ty slušný Asiati, jak si je každej představuje. Teď si občas dost vyskakujou."

"A co třeba Rusové?"

"Ȍoveče Rus to je kapitola sama pro sebe. Ten vě›tšinou nedá nic, ale když už dá, tak to stojí fakt za to."

"A co říkáte na rekonstrukci mostu?"

"Tak to je hrůza. Ta firma vůbec neplní harmonogram a zabírá daleko vě›tší část mostu než mě›la, takže není pořdně› kde hrát. A pak taky co to tady udě›lali za schod..."

"Jo, taky jsem si všiml," přikyvuji.

"Oni to prej srovnaj, až budou dě›lat druhou stranu, ale stejně›.."

"Takže bude celý most nižší?"

"Jo, ale v plánu to nebylo. Prostě› jim to ně›jak nevyšlo," smě›je se houslista.

"Jak to víte?"

"Říkali to chlapi, co to tady hlídaj."

"Aha," říkám si v duchu.

"Tak já vás už nebudu zdržovat," loučím se a hodím umě›lci do futrálu také pár mincí. Odmě›ní mě› úsmě›vem a zamává mi.

 

Od druhého konce mostu už mě› dě›lí opravdu jen pár kroků. Vychutnávám si je. Takhle večer je mě›sto všude okolo nádherně› osvě›tlené. Naposledy se zastavuji a zhluboka se nadechuji. Přemýšlím o tom, jak složité muselo být všechno to tady postavit. Sice už docela mrznu, ale kdy se sem příště› dostanu? Přece nejsem turista, abych chodil v Praze po památkách...

 

Aktualizováno Neděle, 03 Únor 2013 21:22 Přečteno: 3763 krát
 

Váš komentář


Security code
Jiný obrázek

Poslední komentáře

  • Vlastníci českých médií

    Helena 13.11.2015 13:12
    já za tyhle informace taky děkuju...veřejn oprávní TV taky někdo ...

    Číst dále...

     
  • Na stará kolena

    Helena 13.11.2015 12:49
    to je teda síla!!! uplně se tak vidim :-(

    Číst dále...

     
  • Dokola

    Helena 13.11.2015 12:46
    moooc hezká básnička, hlavně ten začátek!

    Číst dále...