|
Brikety.. aneb vzpomínky na první mobily |
 |
 |
 |
|
Napsal uživatel Administrator
|
|
Středa, 11 Červen 2008 17:02 |
|
Jasně si na ten den vzpomínám, bylo celkem teplo, tuším květen. Vlastně určitě to byl květen. Vím to tak jistě, protože moje starší sestra v tomto měsíci slaví narozeniny. Jak již je zvykem, měla dostat toho dne spousty dárků. Samozřejmě se na všechny velmi těšila. Nic však nemohlo předčit to, s jakou netrpělivostí očekávala dar od našeho strýěka Pavla - Velká slina div netrefila čelo vlasatého ělena Kelly Familly, jenž se na nás smál z toho dne nového trička. Ptáte se, co že bylo v tom tolik vytouženém balíěku obaleném nechutným zeleným balícím papírem?
Hádáte-li kropicí hadici, jste úplně vedle. Nebylo to totiž nic jiného než úplně nová a krásná NOKIA 52/10. Sestra vypískla radostí a nadšením tak hlasitě, že sousedé z přízemí smetákem mimoděk několikrát za sebou zabili mola, jenž se jim usídlil na stropě.... Toho dne ani já neměl příliš důvodů k pláči. Fakt, že starší sestra obdržela nový mobil, totiž znamenal, že se i já konečně stanu skutečným ělověkem s právem na respekt vrstevníků jakožto i všech ostatních lidí, důchodce nevyjímaje. Také já toho dne měl dostat mobilní telefon. Přiznávám, že s jeho vahou takřka půl kila nepatřil už ani v té době k nejmodernějším, ale já byl šťasten. Získal jsem sestřin starý mobil, který ona sama před lety zdědila po některém ze zámožných podnikatelů počátku devadesátých let. Denně jsem jej dobíjel, abych potom mohl slastně vytáhnout přibližně patnácticentimetrovou anténu zakončenou epesní bambulkou a přijímat hovory všech komu se zachtělo mi zavolat. Dodnes mám vrytý do paměti nádherný šedostříbrný nápis MOTOROLA táhnoucí se po délce celého přístroje a vězte, že tento model si mohl dovolit hodně velká písmena. Láska k tomuto mobilu, který sice neuměl posílat smsky , ale zato byl prakticky nezničitelný a tvrdý jako skála, byla tak silná, že jsem mu dal i jméno. Byla to moje Briketa. Jistojistě bych ji měl vystavenou dodnes na nejskvělejším místě v prosklené vitrínce, kdybych si jednoho dne těžkou Briketu neodložil na lavičku v parku, kde jsme hráli s klukama fotbal. Paradoxně stala se jí osudnou právě ta její velikost, neohrabanost a nádhera. Nejsem z těch lidí, kteří by si předtím než jdou sportovat z opatrnosti před zničením vyndavali vše z kapes, ale s půl kilovým kolosem v kapse se opravdu hrát nedalo. Zloděj jistě nemohl běžet příliš rychle, ale nikdo si jej bohužel ani nevšiml. Tak tedy jsem o svou Briketu přišel. Vzpomínám na ni v době, kdy mobily již zvládají přehrávat video, fotit, připojovat se k internetu, hrát reálnými tóny a mnoho dalšího, přesto však si myslím, že se patří vzdát i v této době hold těmto praotcům dnešních hi-tech mobilů a poděkovat jim za vše, co pro nás učinili. |
|
Aktualizováno Čtvrtek, 12 Červen 2008 15:59
Přečteno: 3510 krát
|
Číst dále...