Příspěvky

David, já a vana

-
Obrázek
Můj přítel David má dobrodružného ducha a spoustu starých známých u filmu. Když jsme se toho léta rozhodli, že si pro legraci a pro čirou radost z tvorby natočíme krátkometrážní amatérský film, zajiskřilo se mu v očích a povídá: “Pošli mi pár svých povídek, já něco vyberu a ty to předěláš do scénáře. Já to pak budu produkovat.” Jak kázal, tak se stalo. Z pěti dodaných textů si vybral pragmaticky ten, jenž nevyžadoval žádná velká produkční kouzla. “Výbuchů nula, džunglí nula, létajících vlaků nula,” liboval si David.  Krátká povídka ze života kulturistů v jedné zapadlé posilovně sice neměla příběh, úvod, stať ani závěr, ale to spravilo pár hodin v holešovické hospodě hned vedle místního klubu judistů. Tam jsem po pár pivech na torzo námětu narouboval lovestory a závěrečné poučení. To měla divákům při svém hlubokomyslném kázání v kostele sdělit nově dopsaná postava kněze. Za stěnou se chlapci házeli na žíněnky, kimona se trhala, kosti se lámaly - a já u piva čím dál zřetelněji rýsoval př
Číst dál »

Heil člověk!

-
Obrázek
Člověk je bezesporu přemnožený druh. Jako „druhistovi“ (což je něco jako rasista, jenom se nejedná o nadřazenou rasu, nýbrž o nadřazený druh) mi to přemnožení nijak zvlášť nevadí. Naopak, jsem hrdý na to, co lidstvo dokázalo. Skoro půlka lidstva kolem mě to ale nejspíš má nějak jinak a přeje svému druhu jen to nejhorší. Ale o tom později. V přírodě je to nějak takhle: Každá populace má někde nad sebou jakousi laťku, která určuje, jak velké množství jedinců může přežít, aniž by vyčerpali zdroje. Jakmile třeba takoví králíci, žáby nebo makakové tuto laťku přelezou, čeká je většinou částečné vymírání. Neuživí se, pozabíjejí se navzájem anebo je sejme nějaká epidemie. Je to prostě křivka, kterou příroda udržuje základní rovnováhu. Bohužel pro planetu je tu jeden druh, který se této zákonitosti vzpírá. Když má totiž tu pomyslnou laťku už už nad hlavou, dokáže udělat jeden takový nefér trik. Prostě tu laťku vezme a posune si ji o něco výš. Ten druh je člověk. A ten trik, o kterém mluvím,
Číst dál »

Patové dopoledne v non-stopu

-
Obrázek
Zdroj: zomato.com Říká se, že málo co je tak zoufalý, jako dopoledne v non-stopu. Jestliže po druhý ráno se na většině večírků už nestane nic dobrýho, tak po rozbřesku to platí tuplem. Každej, kdo se někdy propil do svítání, zná ten divnej heroickej pocit - extra trosky.   “Běda vojevůdcům přejedeného vojska,” pravil prorocky pan Výravec. Jeden z nájemníků dopoledního non-stopu Diana vklíněného mezi nárožní bankomat a antikvariát pana Bezuchy. Pan Bezucha seděl přes stůl a přikyvoval, aniž by poslouchal.   Starý antikvarista pochopitelně miloval knihy. I proto nesnášel zákazníky, kteří mu je vykupovali, jako by se nechumelilo. Naštěstí věděl, jak na to. Stačilo neotevřít.   Pili spolu, ale tak nějak každý zvlášť. Už dávno si neměli co říct. V pozadí blikal proherní automat. Právě padly švestky. Malátná výčepní ťukáním do mobilu sklízela úrodu ananasů na karibské farmě, takže jí švestky byly u prdele. Z jejího cigára čněl obrovský kus zuhelnatělého tabáku a hrozil pádem do limon
Číst dál »

(Nepoužívejte) stroječky času

-
Obrázek
Představte si takovou věc: Kolem hlavy vám poletují takový malý bzučící stroječky. Jsou hranatý a kulatý, mají křidýlka jako vážky a velký jsou asi jako hračky z kindrvejce. A teď si ještě představte, že stačí jeden z nich chytit do dlaně, což není moc těžký, zmáčknout malý tlačítko a hned se posunete v čase třeba o deset nebo patnáct minut do budoucnosti. Přeskočíte tak příkladně nudnou část cesty, nudnou část něčích nudnejch keců, nudnou část dopoledne nebo tu nudu, než se podaří večer usnout.  Že jsem popsal nějakou sci-fi pitominu? Ne, prosím. To je jenom taková metafora toho, co my civilizovaní lidé máme doopravdy imrvere po ruce. Popravdě, civilizovaní lidé si dali ohromně záležet na tom, aby měli takový stroječky času pořád k dispozici, aby mohli přeskakovat plonkovej čas. Abych se vyjádřil konkrétně - začnu ještě víc ze široka. Máme pět smyslů: Zrak, čich, hmat, sluch a chuť. Ty nás zásobujou vjemy. Když je vjemů málo anebo je nepokládáme za dost zajímavý, přichází nuda
Číst dál »

Deník režiséra #2: Trable s decibely a jak demokracie požrala Faraóna

-
Obrázek
Nejefektivnějším státním zřízením je stopro despocie. Takovej absolutistickej monarcha, když má všech pět pohromadě, předběhne demokratickou konkurenci jako nic. Nezdržuje se názorama někoho jinýho, šupe tam jeden dekret za druhým a panuje a rozděluje a panuje a rozděluje - až do alelůja, anebo aspoň až do prvního atentátu. Film je takový malý království, kde vládne zlej režisér, co si to všechno vymyslel, a teď bičem mrská porobenej štáb, aby porobenej štáb jeho vizi naplnil. Aby mu postavil posmrtnej pomník v takový nadživotní velikosti, že se z toho Faraon od vedle zvencne.   Takovej pomník se ale může povýst jedině, když si do toho ten Faraon nenechá moc cicmat rádcema. Nedej Bože, když je to měkkej slymejš, co jim doopravdy naslouchá. To pak je za chvilku z Pyramidy krychle, z krychle placka, z placky ďulek a v něm dětský hřiště, který Faraon původně vůbec - ale vůbec nepotřeboval. A Faraon, aby pak ještě někomu vysvětloval, jak to vlastně myslel s tím hřištěm, když to
Číst dál »

Přínosy kosmonautiky: Teflon a suchý zip ne! Jinak jsou toho mraky...

-
Obrázek
Zdroj: NASA 50 let po přistání Apolla 11 na Měsíci jsme v běžném životě denně obklopeni materiály a technologiemi, které původně vznikly právě pro cesty do kosmu. Další vynálezy našly až díky kosmonautice širší využití. Přehled o nich má kolega Martin Tyburec z vědecké redakce. Martine, využil jsi od rána některou z původně vesmírných technologií? Nejspíš řadu z nich. Probudil jsem se na polštáři z paměťové pěny, která původně vznikla, aby se astronauti lépe vyrovnali s přetížením při startech raket. Snídal jsem potraviny, které s velkou pravděpodobností při výrobě prošly procesem, který je chrání před kontaminací. To je taky výdobytkem cest do vesmíru. Syn dostal dětskou výživu, ve které velmi pravděpodobně byly ingredience zlepšující jejich nutriční hodnoty vyvinuté pro astronauty. Obul jsem tenisky s podrážkou absorbující nárazy, což je takový prapravnuk lunárních bot. Deštník jsem si nebral, protože jsem viděl předpověď počasí z meteorologických družic.   Nasedl j
Číst dál »

Deník režiséra #1: Pravda o crowdfundingu

-
Obrázek
Tak jsme vybrali skoro 63 tisíc na film! A to na Startovači a to je takovej crowdfundingovej server. Českej Kickstarter. Zdálo by se, že lidem se náš projekt líbí a že budeme mít dost peněz i elánu, abychom ho zrealizovali. Ale všechno je trošku jinak.  Pravda je taková, že crowdfunding nám naopak ukázal, že: nikoho ve skutečnosti nezajímá, co děláš a už vůbec ne cizí lidi. Přispívaj jen ti, co tě maj rádi,  protože seš to ty, anebo je jim tě spíš líto.  jo, nějaký peníze vybereš, ale za jakou cenu? Za cenu regulerního žebráctví a pruzení lidí. Jedním slovem za cenu kampaně. A stejně nakonec musíš sypat hodně ze svý kapsy, abys překonal ten potřebnej limit. Kolik jsme tam z těch 60 tisíc dali sami? To si s dovolením nechám pro sebe. jestli chceš začít podnikat, rozuměj něco prodávat, tak si nějakej ten crowdfunding zkus. Je to super škola, abys zjistil, jak oslovit lidi. Abych nebyl jenom negativní, ještě je tu jedna věc: poznáš co je zač ten Facebook. To je ti t
Číst dál »

Přepis rozhovoru: Touchown na asteroidu. Hayabusa 2 odebrala vzorky z Ryugu

-
Obrázek
Zdroj: JAXA Přepis rozhovoru odvysílaného na ČT 24: Po víc než 4 letech od startu vyvrcholila odběrem vzorku z asteroidu Ryugu mise japonské sondy Hayabusa 2. Sonda by díky náročnému manévru měla získat nanjevýš pár gramů materiálu, se kterým se pak vydá zpět na Zem. Vědci by se díky tomu měli dozvědět například víc o tom, odkud pochází organické sloučeniny, které umožnily vznik života na naší planetě. Finální manévr nazvaný „touchdown“ proběhl v noci na dnešek. (21. 2. 2019) Martine, podařilo se vzorek odebrat? Dobré ráno, já mám dobrou zprávu. Sondě Hayabusa 2 se podle všeho povedl jemný dotek asteroidu Ryugu i odebrání malého množství prachu. Já jsem sledoval noční živý přenos z řídícího střediska Japonské vesmírné agentury JAXA a asi 15 minut před půlnocí se ozval takový nesmělý potlesk, pak větší a nakonec už nastalo objímání a plácání po ramenou, jak přicházely další a další potvrzující zprávy.  U některých starších japonských inženýrů jsem dokonce viděl slzy v o
Číst dál »