Jak to vidím já

Všichni to známe. Když vycházíme z domu a ve dveřích nás zastaví někdo z rodičů nebo prarodičů a s vykulenýma očima nás přemlouvá, ať si na sebe vezmeme něco normálního. Každý z nás už asi někdy musel obhajovat to, co má na sobě a každý z nás si určitě občas pomyslí o někom z rodiny: "Ten teda vypadá". Co člověk, to originál a to platí i v oblékání. V aktuálním "Jak to vidím já" jsme si posvítili na zkušenosti a názory jednoho mladého hopera a jeho dědečka, jejichž styly už se snad víc lišit ani nemohou.

Martin Ekel, 20 let

Jak bych popsal svůj styl oblíkání? Jednoduše hip hopová móda. Volnější věci, větší velikosti, takový hodně na pohodlí. A značky? New Era, Ecko, Sixty Nine a tak různě. Je to prostě takový volný, pohodlný a nevypadá to úplně nejhůř. Přišel jsem k tomu přes kámoše. Ten mě navedl nejdřív k hudebnímu stylu a k tomu se potom přidal i styl oblíkání. Hip Hop je hlavně životní styl. Hodně uvolněnosti a nevázanosti. Souvisí to s hopovou hudbou i tancem.Takhle jsem se začal stylizovat asi v prváku na gymplu. To mi bylo nějakejch 16, 17. Takže docela mladej. Vydrželo mi to až do teď. Dřív, když jsem byl menší, tak jsem měl různý styly. Od Pop-rocku až po rock-punk. Vlastně jsem procházel celkem bouřlivým vývojem.

Lidi se oblíkaj dost často podle toho, jakou poslouchaj hudbu, protože chtěj patřit do komunity kolem tý hudby. Myslím, že takový škatulkování je pro naší dobu úplně nejvíc typický. Podle toho, jak je kdo oblečenej, hned poznáš, kdo co poslouchá. Dřív nebylo tak pestrý hudební spektrum, na to aby se lidi mohli tak členit. Vlastně bylo jen pár stylů, který nebyly dovedený moc do extrému. Takže oblíkání se podle stylu hudby je móda až v poslední době.

Mí rodiče něco málo o hip hopu ví. Moje máma není tak konzervativní. Je to taková novodobá máma. Vlastně je pro takovýhle styly. Když jsem byl menší, tak mě honila do náušnic, abych aspoň něco takovýdleho měl. Takže s ní je to o pohodě. Táta, ten je hodně konzervativní, ale nechává tomu celkem volnej průběh. Vždycky na to hodí jen nějakou vtipnou poznámku. Třeba na moje nový brejle. Tvrdil, že s nima vypadám, jak slepec. Na druhou stranu třeba babička, ta když mě vidí, tak většinou řekne: "šmária, co to ten kluk má zase na sobě". Ale ta to říká, si myslim, skoro na všechno. Babička říká, že mám hezký oblečení, ale že si ho neumím oblíknout. Tím naráží na takový ty krátký věci přes dlouhý nebo spé v mým případě dlouhý věci přes dlouhý a podobně. Do toho ty dlouhý vlasy. Všechno je pro ní prostě moc dlouhý. Jednou jsem přišel na ples v obleku a basketovejch botech. Když mě tam viděla babička, tak málem spadla ze schodů. Byl to prej nějakej velkej šok, tak jsem si radši vzal kvůli ní na to šerpování normální boty, abych jí nakonec neměl na svědomí. Já totiž nesnáším boty od obleku. Jsou strašně nepohodlný, nejsou měkký a po pár hodinách mě v tom bolí noha, jak divně došlapuju. Je to takový nepřirozený na tý noze. To samý obleky. člověk nenatáhne normálně ruku. Když jí chce zvednout, tak mu to udělá hrb na rameni. Prostě hrůza.

Myslim, že za deset dvacet let až budu mít rodinu, tak že to sice v nějaký míře vydrží, ale třeba už to nebude tak vyhrocený. Bude to jiný, ale furt to bude v tom nádechu. Naše děti zase budou nosit to, co se novýho vymyslí a jaká bude nejnovější móda. Momentálně je největší móda emo, takže všichni nosej emo. Před rokem byla největší móda hip hop, tak všichni byli hip hop. To záleží vždycky na tom, co se vymyslí.

Dědova generace má taky furt svůj styl, ve kterým vyrůstala. Skoro celá ta generace starších lidí chodí stejně. Akorát třeba je docela vtipný, když ty důchodci nemaj peníze na oblečení a chtěj si koupit něco novýho. Pak si kupujou mikiny u Vietnamců, na kterejch je napsaný Lonsdale nebo Ecko, což je vlastně náckovská respektive hopová značka. Takže, když vidé nějakou babičku a ta má nápis Grafity na mikině, tak se musé usmát. Ty lidi nevěděj, co to znamená.

Rozhodně nemusím bejt za každou cenu extravagantní. Mě třeba nijak nepřitahuje, když si mě lidi v tramvaji prohlížej. Když si kupuju nějakou věc, tak mě ta věc musí hlavně něčím zaujmout. Prostě nemá to bejt tričko s nějakym blbým nápisem. Obyčejný tričko mě nebaví. Chci tričko, který má nějakej nápad. Unikátní design. Je to spé zaměřený na to, co si o tom budu myslet já, než na to, co si o tom bude myslet někdo jinej. Hlavně mám úchylku na boty. Občas se na první pohled zamiluju do nějakejch bot, který se třeba nikomu jinýmu nelíběj. Nekterý boty prostě zaujmou hned na první pohled, že si řikáš: "To jsou fakt krutý boty."

Mám za to, že takový ty mezigenerační spory o oblíkání jsou způsobený tím, že v minulosti nebyly žádný moc rozlišný styly, takže nebyla možná ani nějaká pořdná odchylka. Všichni vypadali stejně. Starší generace na to nejsou zvyklý, je to pro ně něco novýho. To je přirozená reakce.

Mít svůj styl není tak drahý. Teda samozřejmě podle toho, jakej chceš mít styl. Když prostě chceš mít styl, že nosé drahý oblečení, tak je to drahý. Každopádně se dá ušetřit. Například taková normální mikina stojí v hip hop shopech 1700,- až 1800,- . Ovšem byl jsem nedávno v CA a koupil jsem si úplně výbornou mikinu jen za 450,-. Nikdo ani nepozná, že to nevyrobila firma, která se specializuje na hip hop a svůj účel to splní taky. Musé to jen umět najít.

U holek mi na stylu nezálěží. Záleží hlavně na tom, jak v tom svým stylu vypadaj. Na to dám spé. Skoro je jedno, jak by byla oblečená, kdyby jí to slušelo. Holky hlavně podle mě všechno strašně přehrocujou. Když jsou v nějakým stylu, tak jdou často až do extrému. Třeba, když vidé nějakou metalistickou holku a metalistickýho kluka, tak ten kluk je většinou mnohem střízlivějc oblečenej než ta holka.

Jak bych okomentoval to, jak se oblíká můj děda? Ten se oblíká hodně ěábelsky. Má takový ty klasický věci jako flanelový košile, vesty, klobouky, baloňáky a tak dále. Když jde někam ven, tak normálně oblek s kravatou. Když je doma, tak běhá jenom v nátělníku a trenkách.

Kdybych měl tu možnost a dostal bych velkou sumu peněz, za kterou bych měl dědu nějak vyfiknout, tak bych mu asi koupil hodně pěknej oblek. Třeba od Bosse nebo od nějaký fakt pěkný značky. Nechal bych mu to ušít přesně na míru, aby to bylo opravdu luxusní. Aby bylo vidět, že je to pán.

Vlastimil Ekel, 78 let

Mám na sobě sako, kravatu a košili, na židli mám kabát, kdyby se ochladilo a klobouk proti slunci. Oblek prakticky nosím od dob vysoké školy. Je to nejjednodušší a přitom nejslušivější, co si může muž obléci. Vždyť je to také prověřeno více jak sto lety módních přeháněk. Oblek tu byl vždycky a vždycky tu bude.

To, co poslouchají dnešní mladí, to já nepovažuji za hudbu. Chybí tomu nějaká melodie, rytmus a zpěv. Všechno je to takové uřvané. Někdo křičí do mikrofonu a do toho něco bouchá. Není v tom to umění. Já mám rád vážnou hudbu.

Opravdu nechápu, co se Martinovi na tom hip hopu líbí. To oblečení vypadá opravdu přéerně. Je to prostě malej kluk s velkým oblečením. Já bych mu doporučil, koupit si něco, jako mám já, akorát menší. Hlavně by nemusel nosit ty vytahaný podolky a kdyby si třeba zastrčil aspoň tričko do kalhot a ty kalhoty nenosil na půl žerdi, ale trošku si utáhl ten pásek a dal si ho do pasu, to by bylo něco. Taky by se mohl ostříhat. Vypadá jak utržený ze řetězu.

Myslím si, že mladí si dnes ničeho neváží. Nemají vůbec žádné hodnoty. Je tu vandalismus. Malují různé obrázky po zdech. Všude alkohol a cigarety. Prostě je ta mládež strašná a je čím dál tím horší. Každopádně doufám, že z toho kluk vyroste. Dříve či později zmoudří. Například můj starší vnuk je úplně jiný. Ten chodí slušně oblečený a je i hodně nadaný. Má samé jedničky. Je dost možné, že ten styl oblékání souvisí s inteligencí člověka. Kdybych Martina neznal a potkal bych ho takhle oblečeného na ulici, tak bych ho nejspé považoval za nějakého vandala.

To se rozumí, že se móda všelijak vyvíjí, tak jako se vyvíjí všechno. Občas mi ale připadá, že lidé už nevědí coby, a tak vymýšlí směry, které jsou postavené na hlavu. Já to vidím tak, že za sto let budou všichni stejně zatopeni vodou z tajících ledovců a když ne, tak se zničí nějak jinak. Takže je to vlastně jedno. Jsou mnohem důležitější věci, než jak kdo vypadá a na ty bychom se měli zaměřit spée.

Doslov:

Ĺ˜íká se, že šaty dělají člověka. Někdy pro nás první dojem znamená víc, než jsme si ochotni připustit. Všichni máme sklon k určité povrchnosti a škatulkování lidí. I přes všechnu pěstovanou toleranci si stejně o každém, kdo nás zaujme nebo zaskočí svým oblečením pomyslíme své. Oblečení může mnohé napovědět, ale nikdy neřekne vše. Každý má právo oblékat se, jak uzná za vhodné, když tím nebude porušovat zákon nebo urážet. Jak říká Martin: "Budu nosit to, v čem se cítím dobře já, protože se to odráží i do toho, jak se pak chovám. Když mám na sobě něco, co je mi nepříjemný, tak jsem i já sám pak na lidi nepříjemnej. Proto mi asi nikdy nikdo nic nevnutí."