TYBUREC.NET 3.0

Manuel I. Komnenos byl ve 12. století významným a úspěšným vládcem Byzantské říše. Byl dobrým diplomatem i energickým válečníkem a za dobu své vlády si připsal řadu úspěchů ať už při konfliktech s islámem na východě či katolíky na západě. Kladný obraz jeho vlády však v jejím závěru zkalila jedna velmi nepovedená výprava, která měla potrestat Turky za jejich rozpínavost. Byzanc ve 12. století Byzantská říše původně známá jako říše východořímská tvořila od rozdělení římského impéria v roce 395 až do tureckého dobití jejího hlavního města Konstantinopole roku 1453 hranici mezi křesťanskou Evropou a muslimskou Asií. V 11. a 12. století se v oblasti Malé Asie v dnešním Turecku začínali natrvalo usidlovat Turci. Tato oblast už odedávna patřila Římské říši a později i Byzanci, a proto byl císař Manuel I. povinen pokusit se odsud Turky vyhnat. Jeho trestná výprava na tehdejší hlavní turecké město Ikonion, které leželo přibližně ve středu Anatolského poloostrova, však skončila fiaskem

„Celá tato oblast bude jednou německá! Čechy už tady nic nečeká.“ Tak zní slova zastupujícího říšského protektora protektorátu Čech a Moravy Reinharda Heydricha. Muže, který přesně před 70 lety 27. září 1941 nastoupil do svého protektorského úřadu. Období jeho vlády je jedním z nejtemnějších v celých českých dějinách. Kde se vzala krutost? Budoucí Heydrichova nenávist k Židům, krutost a až slepá oddanost nacismu a Vůdci může mít řadu příčin. Některé z nich vysvítají už v Heydrichově dětství. Reinhard se narodil 7. března 1904 do silně katolické rodiny s velmi přísnou výchovou. Jeho otec byl hudebním skladatelem a velkým německým patriotem. Své děti doslova cepoval. Ačkoli byl Reinghard velmi inteligentní a hudebně i sportovně nadaný, setkával se ve škole často se šikanou. Spolužáci ho prý zesměšňovali kvůli jeho nesmělému pisklavému hlasu a kvůli tomu, že byl z katolické rodiny. Většina tehdejší německé společnosti byla totiž protestantská. Další potupou byly pro Reinharda pomluv

Roku 1633 se anglickému králi Karlu I. Stuartovi a jeho ženě narodil syn. Po dědovi dostal jméno Jakub II. Hoch nebyl prvorozený, a tak ho měla čekat „jen“ vojenská kariéra. Jeho největším úspěchem byla cesta za oceán, při níž zabral tehdy ještě nizozemskou osadu Nový Amsterodam. Protože byl Jakub v mládí mimo jiné i vévodou z Yorku, přejmenovali město na Nový York. Cesta do nového světa byla však v životě Jakuba II. Stuarta pouhou epizodou. Jinak tento anglický král strávil většinu svých dní trochu překvapivě ve Francii. Vinu na jeho vyhnanství nesl Jakubův otec Karel I. a starší bratr Karel II. První svojí neomaleností způsobil anglickou občanskou válku, při které ho popravili, a druhý se nechal i s celou královskou rodinou vyhnat za La Manche. Francie mu přirostla k srdci Jakubovi se však ve slunné Francii vždy líbilo. Možná i víc než doma, kde o něj nikdo nestál. Nejen proto, že byl synem nenáviděného absolutistického Karla I., ale také kvůli tomu, že se otevřeně hlásil ke k

Polský spisovatel vědeckofantastické literatury Stanislaw Lem. Za svůj život publikoval více než 20 románů a nespočet dalších kratších textů. Jeho díla byla přeložena do více než 40 jazyků a v milionech kopií obletěla celý svět. Technický talent a originální filozofický pohled na sci-fi z něj dodnes činí asi nejvýraznějšího neanglického autora tohoto žánru. Chytré dítě Stanislaw Lem přišel na svět 12. září 1921 ve Lvově. Tehdy ještě krásném polském městě v srdci Haliče. V městě nic netušícím o svém budoucím připojení k Sovětskému svazu a o svém dnešním ukrajinském občanství. Jeho otec byl úspěšným lékařem a svému nápadně bystrému synkovi dal do vínku hodnou dávku inteligence. Vždyť malý Stanislaw už ve čtyřech letech louskal jeho lékařské knihy a jen o pár let později se zápalem sestavoval různá mechanická a elektronická zařízení, která dostával od svého strýčka. Nepříliš společenský o to však přemýšlivější chlapec se často nořil hluboko do svých představ a fantazií. Bavilo

Jan Garrigue Masaryk byl veselým a všeobecně oblíbeným mužem, pro kterého Československo bylo nejen vlastí ale i duchovním dítětem jeho otce. Pro svou zemi žil a celý život ve službách diplomacie tvrdě pracoval. O to více trpěl pokaždé, když svůj boj za svobodné a suverénní Československo prohrával.  Jako malý chtěl být Jan koncertním pianistou, který udivuje diváky svojí perfektní hrou na klavír. Místo toho jej osud poslal na diplomatickou dráhu, v níž na sebe tento výjimečný muž strhával pozornost snad ještě úspěšněji. Jeho politickou a diplomatickou dráhu můžeme rozdělit do tří hlavních etap. Byl diplomatem v Británii, exilovým ministrem v Londýně a ministrem Národní rady v poválečném Československu. Jen jedna z těchto etap neskončila pro Jana Masaryka tragédií. Velvyslanec ve Velké Británii Poté, co v roce 1918 vzniklo svobodné Československo a Janův otec Tomáš Garrigue Masaryk se stal jeho prvním prezidentem, hodlal se i Jan zapojit do budování nového svobodného státu. Bě

Když se řekne slovo armáda nebo válka, představí si mnoho lidí tank. Obrněné pásové vozidlo nesoucí věž s kanónem schopné překonávat relativně rychle i ten nejhorší terén. Tank se ve dvacátém století stal symbolem pro pozemní boje. Tato mocná zbraň poprvé na ostro střílela v bitvě na řece Sommě. Proč právě tank? První světová válka přinesla zcela nový způsob boje a nový náhled na vojenskou taktiku. Palebná síla i dostřel zbraní se na začátku 20. století výrazně zvyšovali, jejich pohyblivost však více méně stagnovala. Tato nerovnováha velmi zvýhodňovala obránce, kteří se při použití stejně silných zbraní jako útočníci nepotřebovali hnout z místa. Spolu se zavedením nových protipěchotních prostředků jako miny nebo ostnatý drát to mělo za následek situace, v nichž útočící pěchota při sebevětší snaze nemohla dobít dobře umístěný těžký kulomet. Zákopová válka Logickým vyústěním tohoto stavu byla zákopová válka. Nekonečná nepohybující se fronta proti sobě zakopaných do