Rum a vývar
„Rum a vývar!“ poručila si už ve dveřích zapadlého podskalského lokálu postarší dáma s modrými punčochami a zbytečně teplou prošívanou bundou. Bylo teprve půl desáté dopoledne, a tak byla hospoda prázdná. Jen v kuchyni, do které bylo přes bar od dveří dobře vidět, poslouchal tělnatý hospodský rádio. V mžiku byl za barem a nepřívětivě si příchozí měřil. „Polívku nemám. Nejde voda ani plyn.“ Žena se staromódní blonďatou trvalou ztěžka usedla na barovou židličkou a svým výrazem dávala jasně najevo, že nechápe, jak je to možné. „Ráno sem přijeli opravovat vodu a prokopli plyn,“ zabručel hospodský pod knír. „A v migrovlnce mi jí vohřát nemůžete? ...Včerejší třeba.“ „Nemám.“ „Vždyť jí támhle vidim,“ natáhla tučný prst směrem do kuchyně, kde skutečně na polici stála ušmudlaná bílá mikrovlnná trouba. „Ta je tady jen na čas,“ opáčil s nehranou samozřejmostí výčepák a začal nalévat velkého panáka rumu. „Na čas...“ zopakovala. „No ale zatím mi to v ní vohřát můžete, ne?“ Hosp
Příspěvky