Zasranej Erasmus

-
„Tak Ondro, povídej. Divil jsem se, že mi voláš tak najednou, že chceš na pivo. Dlouho ses neozval mně ani Kamilovi. Říkali jsme si, že se asi máš celkem dobře, když nemáš čas na kamarády. Naposledy jsi říkal, že jsi konečně potkal tu pravou...“
„Tak pánové, co to bude?“ podívala se servírka úkosem na dva nové hosty a netrpělivě cvakla propiskou.
„Dvě pivka a jídelák,“ objednal Michal, když se Ondra dlouho neměl k odpovědi.
„Už máme jedině rotterdamský řezy nebo utopence,“ řekla a aniž by se na ně podívala vytrhla z bločku lístek, udělala na něj dvě čárky a položila ho na stůl.
„Já jíst nebudu,“ promluvil konečně i Ondra, rozcuchaný kluk s malou pihou na špičce nosu.
Michal se zklamaně zavrtěl na židli a poprosil o řezy.
Servírka beze slova odešla.
„Tak co je, vole? Jsi jak tělo bez duše. Něco se posralo, co? Vsadím levý varle na to, že je v tom ženská.“
„Tak to máš recht,“ usmál se Ondra nepřesvědčivě.
Michal se dlouze nadechl a s kýváním hlavy dlouze vydechl:„Tak povídej. Ať si zase jednou poslechnu to nejobyčejnější z lidských dramat.“
Ondra vytáhl ze stojánku dva tácky a rozdal je.

„Videls jí někdy?“
„Tu –pravou-?“
„Jo, tu.“
„Viděl jsem nějaký fotky.“
„Hmm, tak támhleta holka, co sedí za tebou, je jí hrozně podobná.“
Michal se ohlédl. Spatřil zády k nim sedící brunetku s douhými rovnými vlasy držící se za ruku s nějakým klukem v bílém tričku.
Pak se podíval zpátky na Ondru: „Ajaj... Kolikrát si ji už dnes potkal?“
„Nejmíň třikrát.“
„Z toho si nic nedělej, kámo. To se stává. Já ji tu svojí v metru potkávám dodnes. Stačí podobná postava, účes nebo boty a je zle.“
Servírka položila před oba piva. „Řezy budou za chvilku.“
„Díky.“
„Děkuju.“
„Takže ti dala košem?“
„Ne, já jí.“
„To teda asi bylo hodně špatný rozhodnutí, když na tebe tak koukám,“ ohrnul Michal spodní ret.
„Hmm,“ zabručel Ondra a zvedl svou sklenici.
Připili si.

„A jak dlouho jste spolu byli?“
„Jen půl roku, pak odjela na semestr do Francie.“
„A ty sis myslel, že vám to vydží, tak jako si to myslí každej, co?“
„Byl jsem si tím jistej.“
„No jo, Erasmus je sviňa, co tak slýchám. A co se stalo?“
„Asi po dvou měsících jsem se vyspal s jinou.“
„A?“
„A pak zase.“
„No a? Jeden můj kamarád říká, že co je nad sto kilmetrů, není nevěra.“
„Můj říká, co je nad sto metrů... ...Nevěra je obojí.“
„No jo, asi jo. Takže si ji podváděl. Jak jsi to vyřešil? Doufám, žes jí hned nenapsal: -Sorry bejby, ale mám jinou, rád bych, abychom navždy zůstali kamarádi- ?“
„Kéž bych to udělal...“

Michal vykulil oči:„Tak to mě zajímá, co horšího se dá udělat.“
„Nechtěl jsem se s ní rozcházet po esemesce, tak jsem za ní jel, abych jí to řekl do očí.“
Michal se málem utopil ve svém doušku. „Ty Vole! Tys za ní jel do Francie, abys jí řekl, že máš jinou?“
„Jo...“
„No potěš pánbů. To seš rytíř.“
Oba se odmlčeli. Michal vytáhl z kapsy krabičku cigaret.
„Ty kouřš?“ podíval se Ondra překvapeně.
„Jen v hospodě. I když... vlastně poslední dobou chodím do hospody hlavně proto, abych si mohl zapálit. Měl bych s tou nekuřáckou pózou skoncovat. Dáš si Luckynu? Jsou moc dobrý...“
„Ale jo... Vždyť je to fuk.“
„Moje slova.“
Michal Ondrovi připálil a pak oba chvíli beze slova kouřili.

„Kde ve Francii studovala?“
„Ještě studuje. ...V Marseille.“
„Pěknej výlet.“
„Jo, pěknej. Před tejdnem jsem se vrátil.“
„A jak to teda dopadlo?“
„Nic moc. Nasedl jsem na autobus a jel do Marseille. Celou cestu jsem si přehrával, co jí řeknu a psal si s tou novou.“
„No jo, vidíš... ta nová... Co to je za holku? To tě musela úplně dostat, když jsi se kvůli ní rozhodl k takový blbosti.“
„Nikola.“
„Nikola? Tvoje bejvalá? Kámo, ty si fakt vůl. Proč si začínáš se svejma bejvalejma, vždyť víš, že to nikdy nepřinese nic dobrýho...“
„Frajer jí odjel na Erasmus.“
Michal se musel začít smát.
„Takže tvoje holka odjela na Erasmus a ty jí podvádíš se svojí bejvalou, jejíž kluk je zrovna na Erasmu... To je paráda.“

„Jo, jenže my jsme si s Nikolou nějak zase začali rozumět a bylo to úžasný, víš co... Uvědomil jsem si, že jsem vlastně celou dobu jenom hledal holku, která by jí byla podobná a najednou jsem zase mohl mít ji samotou.“
„Jo jo, to se občas stává. A jak to bylo teda dál s tou tvojí cestou do Francie?“
„Přijel jsem tam na večer a našel její pokoj na koleji. Zrovna tam ale nebyla. Jen nějaký její spolubydlící, který mě pozvaly dovnitř. Tak jsem tam s nima asi hodinu kecal.“
Michal Ondru přerušil: „Počkej, chceš říct, že nevěděla o tom, že za ní jedeš?“
„Nevěděla, no. Ani Nikola. Ta ani nevěděla, že s někým chodím.“
„Co jsi řekl těm spolubydlícím? Že si přijel z Český republiky za jejich kamarádkou, aby ses s ní rozešel?“
„Ne, řekl jsem jim, že jí jedu jen navštívit. Byly z toho hrozně dojatý, že prej jsem strašně romantickej a že jí mě úplně záviděj.“
„Ha ha, kdyby tušily pravdu, tak ti vyškrábou oči... To musela bejt situace.“
„To byla. Nejhorší bylo, že mi ta jedna přinesla odněkud i puget, ať jí ho jako dám. Chtěl jsem ho ve vhodnej moment někam zahodit, jenže zrovna, když jsem ho měl v ruce, zachrastily klíče v zámku a ve dveřích hádej kdo. Co jsem měl dělat? Dal jsem jí tu kytku a ona mě za šílenýho potlesku těch holek objala a začala mě líbat jako nikdy.“

„Člověče, to je jak z nějakýho filmu...“
„Pak jsme se šli spolu projít na pláž. Chtěl jsem jí to celou dobu říct co nejdřív, ale ona mě předběhla a začala se mi se slzama v očích hrozně omlouvat, že si tam našla nějakýho Francouze, ale, že teď když mě vidí, tak si uvědomila, jaká to byla strašná chyba a že mě nikdy nechce ztratit. Pořád brečela a já se nezmohl na nic jinýho než na to, že jsem jí dokola utěšoval, že mi to nevadí.“
„Konečně jsi nelhal.“
„V noci jsme se spolu vyspali a na druhej den ráno mi jel autobus domů.“
„Tys jí to nedokázal říct...!“
„Ne,“ vydechl Ondra poslední kouř a típl cigaretu.
„V autobuse jsem jí to napsal esemeskou.“
„Ty seš kretén...“
„Jo, to jsem.“

Michal také típl cigaretu. Podrbal se na bradě a usmál se: „No ale nakonec, vždyť máš co jsi chtěl. Jsi s ní rozejitý a máš Nikolu, tak co tě žere?“
„Nemám Nikolu.“
„Jak to?“
„Dneska se se mnou zase rozešla?“
„Proč pro Boha?“
„Frajer se jí včera vrátil z Erasmu.“
„Zasranej Erasmus...,“ ulevil si Michal a natáhl se pro talíř s rotterdamskými řezy.